Cannondale Test days a naši ambasadoři

Publikováno: 29. 8. 2023

3 min. čtení

V rámci akce Cannondale Test days měl každý možnost vyzkoušet si u nás v Koloshopu své vysněné kolo. Této příležitosti využili také naši ambasadoři Vendula s Davidem a nyní by se s Vámi rádi podělili o své zážitky a zkušenosti se zapůjčenými koly.

Vendula a Cannondale Topstone Carbon Apex

Gravel jsem si chtěla vyzkoušet už delší dobu a o to více, když si můj muž před pár měsíci pořídil v Koloshopu nového mazlíka Giant Revolt 1 a od té doby ho neustále vychvaluje. Já se mu na našich společných vyjížďkách po Krušných horách snažím vyrovnat na horském kole značky Merida, které mám už dobrých 13 let, a asi Vám ani nemusím říkat, jak moc marně. Ale co, jsem ráda, že se při dvou malých dětech dvakrát nebo třikrát týdně utrhnu a můžu si jít zaběhat nebo právě zajezdit na kole, i když je to už taková staroba.

A když každou takto vydřenou vyjížďku posloucháte, jak je ten "štěrkolet" super na ty naše lesní cesty a jaký má odpich na silnici, tak maximálně oceníte, že v Koloshopu zrovna pořádají Cannondale Test days! Můj muž, David, si zde vyzkoušel karbonovou silničku Cannondale SuperSix a já si vyhlédla gravel Cannondale Topstone Carbon Apex v úžasné růžové barvě. Co vám budu povídat. Druhé šlápnutí a absolutně mě to vystřelilo do oblak! Kombinace takto lehkého kola s intuitivním elektronickým řazením a okamžitou reakcí na šlápnutí do pedálů mi dávala na silnici pocit, že i do kopce letím a neustále jsem měla tendenci zrychlovat. Velký vliv na to samozřejmě mělo také moje nadšení, které bylo skutečně velké. Konečně jsem pochopila, o čem David celou tu dobu mluvil a těžko se mi teď bude vracet na Meridu, když už vím, jak moc boží může být jízda na gravelu od Cannondale.

David a Cannondale SuperSix Evo Carbon 2

Přijdete do Koloshopu omrknout kola Cannondale v rámci Cannondale Test days a už vám někdo říká, ať si půjčíte to šedivé. A to šedivé kolo byl Cannondale SuperSix Evo Carbon 2, neuvěřitelné žihadlo už od pohledu, a tak jsem ani nezaváhal. Ihned jsem si jej zarezervoval na druhý den, abych s ním mohl vyrazit na klasickou středeční vyjížďku s naší partou.

Ve středu jsem se již od rána nemohl dočkat a celé dopoledne pak kolem něho chodil jako mlsný kocour. Prvních pár kilometrů pak bylo trochu nesmělých, přece jen jsem zvyklý na širší gravelové pláště, ale to brzy přešlo a já se začal pouštět za klukama svížněji i z ostřejších sjezdů. Po 60 najetých kilometrech jsme měli vložený krátký 10 kilometrový závod. Krásně jsem se držel v balíku, na tomto kole to šlo téměř samo, a říkal jsem si: „V pohodě, v závěru to rozbalím.“ Ostatní ale měli jiný názor, nastoupili už v půlce a já věděl, že to bude hodně bolet. Nechtěl jsem se ale vzdávat, stále jsme se v kopcích předháněli a na čele tak byl každou chvíli někdo jiný. Ani nevím, kolikátý jsem nakonec dojel, ale s jistotou mohu říct, že jsem nebyl první ani poslední. V tuto chvíli mi ale ve skutečnosti o výsledek příliš nešlo, chtěl jsem si především užít každý kilometr na tomto úžasném kole a mám pocit, že se mi to povíce než 100 kilometrech do sytosti povedlo.