Gravel kolo Focus Atlas 8.9 - výkonný drak nejen na bikepackingové výpravy

Proč jsem vybíral nové kolo

Aktuální gravel jsem si koupil jako covidové kolo - nechtěl jsem sedět s “náhubkem” v MHD, a tak jsem se rozhodl, že si koupím kolo na dojíždění. V té době jsem měl jako hlavní kolo hardtail s 27" a 2.8" šířkou pláště, na kterém se mi dojíždět moc nechtělo. Silničku jsem nechtěl, tak jsem se koukal po nějakém gravelu. Nakonec jsem koupil z druhé ruky Trek Checkpoint první verze. Najeli jsme spolu něco málo přes 10 000 km a tohle kolo mě přesvědčilo, že model dvou kol pro mě má smysl. Po několika letech jsem chtěl ale Treka nahradit za něco pohodlnějšího a s možností bikepackingu. A tak jsem se dal do výběru.

Jako první jsem se šel podívat do Treku - Checkpoint SL6 AXS Gen 3 jsem měl k dispozici na kratší projížďku. Kolo bylo agilní a hravé, ale nijak moc mě nezaujalo designem. V této cenové relaci to zkrátka musí být trochu o srdíčku.

Druhý konkurent bylo Ridley Kanzo Adventure v elektrické 1-12 sadě. Měl jsem testovací kolo v úpravě, obuté na 303 XPLR ráfcích od Zippu. Ty jsem už kdysi viděl na jiném kole a hrozně se mi líbily. Stejně jako kola dělají auto, tak tyto ráfky vzhledově posunou každé kolo úplně jinam. Ridley bylo úžasně pohodlně, ne tak agilní jako Trek, ale zase - vzhledově to nebyla žádná hitparáda.

No a poslední do třetice byl gravel Focus Atlas 8.9 v designu Spaceclouds. Kolo jsem zahlédl v nějaké reklamě a na první pohled se mi hrozně líbilo. Zkoukl jsem všechny recenze a čekal, až bude k dispozici. Tím se dostávám k tomu, jaké vlastně je.

Kolo postavené na výkon

Focus Atlas byla volba srdcem, láska na první pohled. Ten ručně dělaný lak je prostě nádherný, na slunci háže odlesky jako šupiny draka.

Posed je příjemný, nepřijde mi, že by byl nepohodlný nebo nějak přehnaně sportovní. Na mých 188 cm jsem zvolil velikost L. Jediné, co mi nesedělo na první dobrou, je sedlo od Fizik. To jsem ihned vyměnil za WTB Gravelier, které jsem měl otestované z jiného kola. 

Atlas vyjíždí z fabriky na 303 XPLR ráfcích a gumách Schwalbe G-One R Pro Super Race. Ráfky jsou úžasné, vůbec není cítit rotační hmota a kolo chce pořád letět dopředu navzdory tomu, jak masivně kola vypadají. S gumou jsem měl bohužel ze začátku negativní zkušenost, kdy jsem ji doslova a do písmene na prvním kilometru prosekl o ráfek (jezdecká chyba) a musel kupovat nový plášt (bezdušový setup je samozřejmostí). Od té doby ale problém nebyl, na silnici jezdí v pohodě (práce s tlakem je důležitá) a v terénu mě velmi mile překvapil trakcí v menším blátě. 

Když chce kolo jet dopředu (a tohle chce), je potřeba ho mít čím zastavit. O brzdách na Atlasu nevím - a to je dobře. Není problém jet nějaký lesní singltrail s jedním prstem na každé brzdě a brzdy to utáhnou.

Na aktuálním kole jsem měl setup 2-10 (Shimano 105 sada), což mi umožnilo v pohodě šlapat v rychlostech nad 50 km/h. Řešil jsem poměrně dost, jestli má cenu přechod na 1-X. Nakonec mě čistota designu, i skutečnost, že jezdím spíše cyklostezky, lesní cesty a les, přesvědčilo ať to zkusím. Musím říct, že jsem nešlápl vedle. Podle tabulek a výpočtů to vypadalo na tragedii, ale skutečnost je jiná. Rychlejší převody mi chybí, nebudu říkat, že ne, ale bavíme se o zhruba 5 % času stráveného na kole. Naopak ten poslední třináctý pastorek je přesně to, co mi na sadě 1-12 chybělo (o 2-10 ani nemluvě). Elektrické řazení je bez připomínky, jen se musí myslet na baterku.

A jak je to tedy s tím pohodlím?

Aktuálně mám na kole najeto cca 1300 km. Focus Atlas je takový lehký tank (8,7 kg). Je cítit, že je to gravel postavený na výkon. Není tak pohodlné jako Ridley, není tak aginí a hravé jaké Trek. Ale je dostatečně pohodlné na dlouhou trasu. Ujeli jsme spolu cestu Šumperk - Břeclav (217 km) na jeden zátah a cítil jsem se úplně v pohodě - žádná bolest rukou, zad, nic. Na asfaltu je příjemné, v teritoriu XC hardtailů v lese a na polní cestě krásně stabilní a pevné, rozhodně to ale není žádná rigidní stavba. A pořád hrne dopředu. Práce s tlakem a pneumatiky o šíři 45 udělají taky svoje. Velkou část podle mě ale odvede i konstrukce zadní stavby a karbonová sedlovka. Jízda po kostkách je pak jen šum v rámci celého výletu (což na aktuálním kole byla noční můra).

Co dodat závěrem? Byla to volba srdcem (nebo spíš okem), ale Atlas mě v ničem nezklamal. A jako bonus mám super úložný prostor v rámu s taštičkou na nářadí.

Autor: Petr Křížan