Koloshop tým vs. Gravel Blinduro 2026

Na Gravel Blinduru jsem letos byla potřetí. Předloni jsem při své premiéře zvládla vyjet 3. místo celkově, loni jsem si závod vyzkoušela na horském kole (7. celkově / 1. v MTB) a letos jsem se chtěla vrátit na gravelu (od letoška mám Superior XR 9.8 GR) a zajet pěkný výsledek. Vlastně pěkný… já ho chtěla vyhrát.

Nevím proč, ale Blinduro se pro mě stalo zvláštní srdcovou záležitostí. Tenhle formát závodění miluju, ale vlastně ho i trošku nesnáším. Jet každý den absolutní hranu a stejně nevědět, jak na tom jste. Bojovat s vlastní hlavou, neznámou tratí a hecovat sám sebe v 3–8minutových RZtách. A zároveň jet celý den se skvělou partou kamarádů a užívat si, řekla bych, nejhezčí gravelový kout naší země.

Výjimečně jsme dorazili už v pátek, abychom se stihli maličko projet, v klidu vyzvednout čísla, nasát atmosféru a nemuseli řešit sobotní brzké vstávání. V noci na sobotu nám všem trochu udělal vrásky asi tříhodinový vytrvalý déšť, který přestal až někdy kolem 9. hodiny ráno, ale vlastně to vyšlo úplně skvěle. Startovali jsme už za sluníčka, trati to jen prospělo, neprášilo se, ale ani nebylo bláto. 

Po prvním dni jsem si říkala, že super. Bavily mě technické RZty a hrabanka, do cíle jsem dojela s 20sekundovým náskokem. Věděla jsem, kde jsem mohla přidat a co projet lépe, ale v tom je celé kouzlo Blindura – jede se „na oči“, nikdo nezná trať předem. 20 sekund je ale na Blinduru skoro nic. Jsou to tři špatně projeté zatáčky, jeden „výtuh“ nebo jeden pád. Věděla jsem, že až neděle rozhodne.

V sobotu závodem nic nekončí. Celý areál kempu ožije, jedou se šnečí závody, bunny hop závody, hraje kapela a promítají se filmy. Prostě gravelový svátek, jak má být.

V neděli je opět super počasí, trať se jede oproti sobotě opačně a je maličko kratší a opět jedna Chimpanzee občerstvovací stanice. RZty nejsou tak technické, spíše do tahu a zvlněné. Nic moc. Snažím se jet rozvážně, čekám nějakou dlouhou nebo technickou RZtu, ale ty nepřicházejí. Po dojetí předposlední mi prolétlo hlavou, že jestli jsem někde prohrála, tak tady. Desátou zkouším jet, co to dá. Je to první dnešní RZ, ve které se cítím dobře.

Největší napětí přichází po dojetí do cíle a čekání, až všichni dojedou, vrátí čip a načtou se jim časy. Nervy jak hrom. Vyhrávám o 10 sekund. Koukám jak blázen nevěřícně na výsledky. Už dlouho jsem z vyhraného závodu neměla takovou radost. Možná je to tím, že Blinduro je pro mě hodně mimo moji komfortní zónu, něco, v čem se necítím nejlépe (radši jedu tři hodiny šrot nebo hodinu v kuse do kopce), a tak si tohoto vítězství cením ohromně.

Děkuju skvělé partě Koloshop a Dynafit, se kterou jsem mohla celý víkend strávit, a už teď se těším na příště!

Ještě si můžete přečíst dojmy ostatních: