Narozen k jízdě, stvořen pro smečku aneb jak nám Karel zvlčil

Jako prcek jsem vždy obdivoval poháry, medaile a různé placky svého táty. Strávil na kole dost času, jezdil na něm od malička. Měl celkem dobře našlápnuto, ještě když bydlel s rodiči s Přerově. Stěhování sem na server ale jeho talentu moc nepomohlo a zdejší cyklistické oddíly nebyly schopny jeho talent dále rozvíjet. Když jsem byl malý, jezdívali jsme se s mámou dívat na tátovy závody a já jsem byl cyklosvětem celý unešený.

No, a když mi bylo osm let, tak jsem sám poprvé stanul na startovní čáře a to na závodě Extrém Bike Most a stal se tak mou srdcovkou. Začal jsem tak jezdit tenkrát v dresu Lannutti a objížděl místní závody, někdy mi to jako prckovi cinklo na bednu. Když jsem se asi v 15 letech rozhodl jet závod Krušnoborec o délce 45k m a skoro 1500 výškových metrů, tak mi došlo, že jen talent na kole nestačí. Trápil jsem se, chtěl jsem to vzdát, ale nějak jsem dojel. Došlo k prozření a začal jsem trochu více trénovat. Bez tréninkového plánu - vždy jsem jezdil, jak jsem uznal za vhodné. A ono ejhle, další rok na Krušnoborci jsem vylepšil svůj čas o hodinu a půl! Tou dobou už jsem jezdil za KL Sport Most, kde jsem zůstal více než deset let. Závody najednou dostali úplně jiný rozměr a skoro na každém závodě jsem byl na bedně. 

Koloshop a první VLK

Jednou když jsem byl na bajku, bylo mi asi 16 tou dobou, tak jsme přijel k pomníku v Oseku, kde zrovna probíhala registrace na závod VLK. Dal jsem se do řeči s organizátory z Koloshopu a ti mě překecali připnout si číslo na řídítka, ačkoli jsem měl horské kolo. A tak se roztočila tahle jízda. Postupně jsem odkšrtával všechny závody seriálu. Až v mých 19 letech, kdy jsem měl největšího laufa, jsem dokázal VLKa vyhrát celkově.

No a pak už to šlo rychle - z nástupem do Koloshopu došlo na výměnu dresu. Pořídil jsem novou silničku od Cannondalu a vyrazil na poslední závod VLKa. Na celkovém vyhlášení jsem se dozvěděl, že se hledají noví pořadatelé. V hlavě mi to vrtalo. Říkal jsem si, že by byla škoda přijít o oblíbenou středeční "vyndavačku", a tak přišlo rozhodnutí se organizace ujmout. Zájem projevil i Bart. A tak vzniklo aktuální vlčí duo! Bavíme se tím a občas si nějaký závod střihneme s vámi.

Doufám, že nám i vám tahle energie zůstane dlouho a budeme se stále ob týden potkávat ve středu ještě pár let.

Kdo by se chtěl přidat, zítra vyrážíme směr Vrch Tří pánů a po něm nás čekají 2 další závody v září, než bude finální vyhlášení. Termíny a trasy vždy visí na kalendáři událostí Domestika.

Tak na startu, vlčáci! Aloha a těšíme se na vás.