V několika našich předešlých článcích jsme již zmínili takzvaný "bezdušový systém". Rádi bychom vám následujícím článkem chtěli vysvětlit, o co vlastně jde a co je pro tento systém potřeba. Na závěr se podělíme i o zkušenosti s bezdušovými plášti z praxe.

Z názvu je už je patrné, že se jedná o systém, který nevyužívá mezi ráfkem kola a pláštěm duši, ale pouze vzduch. Stejně jako auta či motorky jezdí bez duší už léta, bezdušový systém se i v cyklistice stal v posledních letech v podstatě standardem ve své více jak dvacetileté historii. Bezdušové pláště vznikly především kvůli eliminaci klasických defektů, jako jsou různá propíchnutí duše od trnů, ostrých kamenů, skla nebo hřebíků. U bezdušových plášťů rovněž nehrozí riziko tzv. procvaknutí duše při přejíždění nejrůznějších překážek. Mezi další velké předností patří snížení tření mezi duší a pláštěm a hlavně celková hmotnosti kola. Dnes se systém bezdušových plášťů často využívá u trailových, endurových, sjezdových ale i gravelových kol. Bezdušové pláště už můžete najít i u silničních kol.
Tento systém má ale i svá specifika. Základem úspěchu je mít ráfky, které podporují tubeless systém, patky ráfku jsou k tomu přizpůsobené. Dříve se dělaly tvz. bezdušáky i z obyčejných ráfků, ale hrozilo riziko, že se plášť z patky svlékne. Dalším důležitým prvkem je plášť s označením tubeless ready ve zkratce TLR, TR, TLE apod. Tyto pláště se od běžných dušových plášťů liší tím, že mají nejčastěji kevlarovou patku a méně pórovitou strukturu, tak aby pláštěm neutíkal vzduch. Po dobře vybraném ráfku a plášti už zbývá vybrat ventilek, bezdušovou pásku do ráfku a tmel.

Bezdušový systém (tubeless) se stal v moderní cyklistice, a zejména u horských kol, v podstatě standardem. Přechod z klasických duší na „bezdušáky“ přináší zásadní změnu v jízdních vlastnostech, ale má i svá specifika. Pojďme si shrnout hlavní pro a proti.
Pro předělání kol na bezduše je v prvním kroku nutné pořádně očistit a odmastit ráfek a to například pomocí isopropylalkoholu nebo Muc-Off Glue remover. Pokud je ráfek dostatečně očištěn následuje nalepení bezdušové pásky, která zabraňuje, aby vzduch a tmel unikal skrz ráfek. Samozřejmě existují i tvz. UST ráfky, které nemají vnitřní plochu provrtanou pro niple kudy by mohl ucházet vzduch, jako jsou například kola Mavic Crossmax XL a nemusí se do nich páska lepit. Správná šířka pásky se určuje dle vnitřního průměru ráfku, takže pokud máte vnitřní průměr ráfku 24 mm je vhodné použít pásku o šíři 25 mm. Vybírat se dá z mnoha druhů pásek, ale osobně mám vyzkoušené pásky od Stans No Tubes nebo Muc-Off, které fungují opravdu skvěle.
Co se týče instalace pásky je nejlépe pásku začít nalepovat přibližně 5 cm před otvorem pro ventilek a po nalepení pásky kolem celého obvodu kola skončit zase 5 cm za otvorem pro ventilek. Páska by měla být napnutá a dobře přilepená k ráfku. Pokud je vše dobře uděláno následuje instalace bezdušového ventilku, který je potřeba pořádně dotáhnout, aby dobře těsnil. U ventilků je potřeba si dát pozor na správnou délku a tvar těsnění na konci ventilku. Vybírat se dá z mnoha modelů a hlavně barev (např. iiSuper patented Alloy bezdušový ventilek), které mohou skvěle doplnit celkový styl kola. Do připraveného ráfku už stačí nasadit bezdušový plášť a aplikovat tmel dle vlastního výběru, v našem servisu využíváme především tmel Stans No Tubes Quart a Muc-Off No Puncture. Co se týče samotné aplikace tmelu, jsou dva způsoby a to nalít tmel přímo do pláště dokud není plně nasazen na ráfek, ale je riziko, že se tmel vylije pokud nepůjde plášť dobře nasadit. Druhou a bezpečnější variantou je aplikace tmelu pomocí injektoru přes bezdušový ventilek. Důležité je správné dávkování (každý tmel ho má jiné), ale například Muc-Off No Puncture má následující pro silniční pláště 30-45 ml, MTB 26” a 27,5” 60 - 75 ml, gravel 60 - 75 ml, MTB 29” 105 -140 ml a pro downhill pláště se doporučuje 120 - 140 ml.
Pro prvotní nafouknutí je nejlepší použít kompresor nebo dílenskou pumpu s tlakovým zásobníkem (např. Blackburn Chamber Tubeless), které svým tlakem zajistí, aby plášť správně zaskočil do ráfku. Správné zaskočení pláště je nejčastěji doprovázeno hlasitými ranami. Pokud je vše v pořádku, můžete vyrazit na vyjížďku. Těsnící tmel je vhodné pravidelně doplňovat 1x za 2-3 měsíce. Pokud vás na trailu zaskočí větší defekt, který tmel nezalepí dá se plášť efektivně opravit pomocí knotů (např. Lezyne Tubeless repair kit), které otvor zacelí a zase se může jezdit. Většina tmelů již akceptuje CO2 bombičky, kterými můžete rychleji kolo nafouknout, ale nikdy nenahradí správné nahození plášťů do ráfků pomocí kompresoru.
Abyste měli obrázek kompletní, rozšiříme článek o reálnou zkušenost s bezdušovými plášti přímo ze sedla.
Poslední dobou mám pocit, že svět kolem nás je postavený na polaritě dvou názorů a nic mezi neexistuje. Zdá se mi, že i v cyklistice je to velmi často podobné. Co třeba diskuze nad tím, zda je lepší bezdušový systém nebo klasické duše? Já mám osobně jasno. Letos vozím šestou sezónu mlíko v pláštích. A možná i díky tomu dokážu přijmout, že bezduše nejsou pro každého.
Dva hlavní přínosy bezduší jsou odolnost vůči defektům a možnost hrát si s nízkými tlaky v pneumatikách. S těmi defekty je to za mě bez debaty.
Za 6 let a několik desítek tisíc kilometrů na silničce a na biku jsem nemusel měnit píchlou duši. Zároveň vím, že ty malé defekty byly, ale já se o nich dozvěděl až zpětně při výměně ojetého pláště. Také jsem měl pár větších defektů, kde stačilo ucpat dírku prstem, mlíko opět zafungovalo a během chvilky jsem mohl pokračovat v jízdě bez ztráty tlaku. Je to ohromný luxus ve srovnání s dobou, kdy mi přes noc ušlo kolo, protože se mi někde do pláště zapíchl trn a ven šel vytáhnout jen za pomoci pinzety.
Možnost jezdit nižší tlaky jsou na horském kole skvělá věc. Pokud trávím většinu vyjížďky v terénu, nebojím se jezdit na měkčích pláštích. Ten komfort, když kolo na šutrech a kořenech netancuje a jen se pohodlně převaluje, je návykový. Díky absenci duše se nemusím bát, že ji cvaknu o ráfek. U silničky už nižší tlaky tolik nevyužívám, ale myslím si, že lehčí jezdci to na rozbitých okreskách můžou zkusit. Už to ale bude o hledání ideálního tlaku i v závislosti na typ ráfku.
Názorů bude opět hodně, ale abych dal férový pohled na bezduše, je nutné myslet na pár specifik:
Z mého bezdušového setupu se mi na biku dlouhodobě osvědčily pláště Maxxis Ikon 29x2,2” ve verzi EXO. Za mě je to rozumný kompromis mezi cenou a životností pláště. Kdo má závodní ambice, měl by sáhnout po verzi MaxxSpeed. Na silničce vozím český plášť Tufo Comtura 4TR v šířce 28 mm. Na zadním kole s ním najedu kolem 5 000 kilometrů. Jsem trochu masochista, ale s tím pláštěm jsem bez problémů projel spoustu zkratek mimo asfalt.
A co vy a váš vztah k bezduším? Nedáte na ně dopustit a nebo jste se dokonce vrátili od mlíka zpět k duším?
Kateřina jezdí na Cannondale Scalpel Carbon Women!
V roce 2022 jsem si splnil svůj velký sen, úspěšné tažení ultra maratonem, kdy jsem na konci srpna za 24 hodin přešel 7 beskydských vrcholů. Vrátil jsem se do Prahy hodně zničený, ale hned za pár dní…
Přemýšlíte, že byste si pořídili péřovou bundu? Nebo už ji dokonce doma máte a lámete si hlavu, jak se o ni správně starat? Pak jste tady správně. Pokud se o takový kousek ve svém šatníku budete…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 10:00 až 16:00 hod.
Odpovíme do 24 hodin