Superior XR 9.8 GR: kolo, které nechce být jen na jednu věc

Proč zrovna GR?

Mám slabost pro věci, které umí víc věcí najednou, a to na vysoké úrovni. Není to o šetření, je to o povaze. Multivan, který uveze rodinu, kola i materiál na závody. Skialpy, které musí zvládnout výstup a zároveň se nesmí rozsypat při sjezdu. A u kola je to přesně tahle kombinace silničky, gravelu a cyklokrosu.

Když jsem XRko poprvé zkoušel v Lovani, měl jsem pod sebou přesně ten terén, na kterém se to pozná. Ikonická belgická kostková stoupání a mezi nimi prašné gravelové úseky. Už tam bylo jasné, že se kolo povedlo a že splňuje to, co od moderního závodního gravelu chci. Musí letět vpřed a reagovat na každé šlápnutí – žádné hluché místo mezi tím, co dám do pedálů, a tím, co kolo udělá. Zároveň to nesmí být kostitřas. Rám sice není odpružený a ani nemá být, ale v rámci možností musí pobrat ty nejhorší vibrace, jinak vás terén po třech hodinách odrovná.

Oceňuji taky čistotu rámu. Nemám v plánu jezdit velký bikepacking, takže mi bohatě stačí jen ty nejdůležitější návarky na košíky. Kolo tím pádem nevypadá jako expediční mezek a hlavně to na něm není znát ani jízdně. Dá se říct, že XR má obecně blíž k silničce než k dobrodružnému gravelu – ostatně proto je v nabídce i verze GF.

Ještě jedna věc k mé volbě osazení. Jsem už léta zarytým příznivcem jednopřevodníku, a to jak v terénu, tak na silnici. Poslední dobou je tuhle kombinaci vidět i u profíků na Tour, takže už to není žádná exotika. A druhou mou dlouholetou preferencí je ovál. Přijde mi, že trochu vychází z módy, ale já jsem si na něj zvykl natolik, že mi vyloženě chybí, když si sednu na kolo s klasickým kulatým převodníkem.

Co mám na kole jinak než na sériovce?

Moje kolo je postavené na rámu z nejvyšší limitované edice a musím říct, že se ta barevná kombinace opravdu povedla. Červená přední část a přelakovaný karbon s přiznanou strukturou na zádi. Zvlášť ta červená si pod sluncem hraje – mění se podle úhlu pohledu a na fotkách to ani pořádně nejde zachytit.

Osazení už ale limitované edici neodpovídá, jde o řadu níž. Na kole mám kompletní sadu SRAM Force AXS v provedení XPLR, tedy s třináctirychlostní kazetou 10–46 zubů a přehazovačkou uchycenou přímo na rám přes UDH.

Doplnil jsem si kliky s wattmetrem od SRAMu, osazené oválným převodníkem Garbaruk se 44 zuby. V kombinaci s kazetou 10–46 to dává rozsah, se kterým se dostanu kamkoliv – nahoru i do rychlých pasáží po asfaltu.

Malým, ale pro mě možná vůbec nejpoužívanějším doplňkem mimo sériovou výbavu jsou řadicí tlačítka Blips, která mám nalepená zespodu karbonových kombo řídítek One. A u toho kokpitu se na chvíli zastavím, protože si to zaslouží. Jednak je perfektně zpracovaný a navazuje na integrované hlavové složení pro vnitřní vedení, takže je přední část kola opravdu čistá. Hlavně ale mají samotná řídítka výborný tvar – od představce k pákám jdou pod úhlem, takže to celé připomíná takovou vidličku. Vypadá to zajímavě, ale hlavně se to výborně drží. Kdo je zvyklý na klasická rovná řídítka, chvilku si zvyká. Zatím jsem se ale se všemi jezdci, se kterými jsem to řešil a kteří tenhle typ komba zkoušeli nebo ho mají, shodl, že je to super. A nezapomínejme, že kombo řídítka jsou podstatnou částí toho, jak se kolo ovládá, jak je tuhé a jak pracuje s vibracemi.

SRAM Force XPLR E1: druhá generace, která dává smysl

Sadě Force ve značení E1 bych rád věnoval samostatnou kapitolu. Na trhu je druhou sezonu a hned jak jsem ji měl poprvé možnost zkusit, věděl jsem, že je to přesně to pravé a že SRAM udělal další velký skok vpřed. Myslím, že mám slušné srovnání – na komponentech SRAM jezdím opravdu dlouho a rukama mi prošly Force od mechanického řazení s jedenáctirychlostní kazetou přes předchozí generaci už s bezdrátovým AXS až po tuhle stávající. Celá sada má podle výrobce 2 686 gramů, tedy o víc než 80 gramů méně než generace předchozí.

Třináctirychlostní kazeta 10–46 zubů je sama o sobě velkým krokem v gravelovém segmentu. Ano, vím, Campagnolo má svůj třináctirychlostní Ekar už dlouho, ale nikdy se nedostal do tak širokého povědomí. Rozsah 10–46 umožňuje použít větší převodník a zároveň dává jemnější odstupňování jednotlivých pastorků, takže přechody mezi převody jsou plynulejší. Kazeta sedí na ořech XDR.

Další velká věc je díky standardu UDH na rámu použití „velké" gravelové přehazovačky XPLR v provedení, kterému SRAM říká Full Mount – tedy uchycení přímo na zadní osu, bez klasické patky. Tahle technologie přišla z horských kol a má dvě zásadní výhody. Za prvé naprostou přesnost řazení, protože je přehazovačka svým uchycením dokonale sladěná s kazetou a odpadá nastavování dorazů. Za druhé je extrémně odolná a nehrozí ohnutí patky.

Ohnutí patky nebývá žádné velké drama, ale zrovna elektronické přehazovačky SRAM s klasickým uchycením jsou na rovnou patku extrémně náchylné. Stačí relativně malé ohnutí a máte problém. Užil jsem si s tím své – těsně před startem Gravel Blindura mi kolo spadlo na přehazovačku a musel jsem rychle shánět pomoc u mechaniků, aby mi patku narovnali. S Full Mount uchycením tohle prostě neřešíte.

Možná úplně největší změnou a pro mě nejvíc oceňovaným krokem vpřed je ale konstrukce brzdových a řadicích pák. SRAM u nové generace kompletně přepracoval architekturu těla páky a udává, že při brzdění z horního úchopu je potřeba o 80 % méně síly než u předchozí generace, ze spodního úchopu o 33 % méně. To nejsou čísla z tiskové zprávy, která byste v praxi nepoznali – v reálu to znamená, že brzdu ovládáte klidně jen jedním prstem při úchopu nahoře a brzdný účinek je i tak neuvěřitelně silný a přitom velmi jemně dávkovaný.

Povedená je i celá ergonomie pák. Tělo je o kus delší, takže je tam dost místa na různé polohy držení. To oceníte hlavně při dlouhých jízdách po silnici, ale stejně dobře i v rozbitém terénu, kdy potřebujete měnit pozici rukou. Hodně jsem si oblíbil i Bonus Buttons, tedy tlačítka na horní části pák. V aplikaci SRAM AXS si je můžete přiřadit prakticky na cokoliv a já je mám nastavené jako další možnost řazení. Dohromady s Blips tak mám tři různé způsoby, jak řadit, a upřímně – zpětně nechápu, jak jsem to dělal dřív.

Kola a pláště: tady se z gravelu stává silnička a zpátky

To, co dělá z XRka skutečného univerzála, je možnost použít pláště o maximální šířce 45 mm. Což je přesně ta šířka, kterou do terénu vozím i já.

Na letošek jsem si splnil jedno velké přání – výplety Zipp 303 XPLR S. Jak už je z označení XPLR patrné, jsou to kola vyloženě pro gravel a myslím, že Zipp byl vůbec jedním z prvních, kdo do téhle kategorie přišel s ráfkem o vnitřní šířce 32 mm. Zvenku má ráfek 40 mm a hloubku 54 mm, takže je to poctivě široký a zároveň slušně aerodynamický profil. Konstrukce je hookless a tubeless, hmotnost páru se podle výrobce pohybuje kolem 1 640 gramů. Budu se asi opakovat, ale hned při první jízdě na těchhle kolech jsem věděl, že je jednou musím mít. To, jak jedou a jakou jistotu v terénu dávají, je až neuvěřitelné.

Kola jsem obul do 45 mm širokých plášťů Vittoria Terreno Pro T30 v přírodní hnědé barvě. Je to závodní gravelová guma pro suché a rychlé tratě s jemným sypkým štěrkem, s karkasou z organické bavlny o 290 TPI a ochrannou vrstvou z recyklovaného nylonu. K těmto plášťům ale připravím ještě samostatný článek, tam si to rozebereme podrobněji.

Když chci vyrazit na silnici, jen přehodím kola na sériová DT Swiss GRC 1600. V tomhle případě obutá zase do Vittorie, ale tentokrát je to osvědčený model, který často uvidíte třeba na Paříž–Roubaix, tedy Corsa Pro Control v šířce 34 mm. K šířkám silničních plášťů se taky rozepíšu příště, jen dodám, že jsem s touhle šířkou maximálně spokojený a nejspíš budu experimentovat s ještě o kus širší variantou. Každopádně v tomhle setupu jsem letos absolvoval pražskou kopcovitou L'Étape a kolo jelo naprosto perfektně. Můj výkon už byl horší, ale za to kolo nemůže.

K šířkám plášťů musím ještě doplnit jednu důležitou věc. Pokud rám osadíte přesmykačem, maximální šířka pláště klesá na „jen" 40 mm. Při současném trendu čím dál širších plášťů, který je vidět i na Světovém poháru v gravelu, to může být trochu hendikep. Za mě je ale pro většinu gravelových terénů, na kterých se u nás reálně jezdí, kombinace 45/40 mm naprosto dostatečná.

Co dodat závěrem?

Pokud hledáte spolehlivého univerzálního parťáka na štěrkové cesty v kombinaci s asfaltem, dejte si Superior XR GR do užšího výběru. Je to poctivě zpracovaný stroj, který je navíc velmi příznivě posazený cenově, a co je podstatné – je náš, český, z Kopřivnice.

Kdybyste si ho chtěli prohlédnout naživo nebo se na cokoliv zeptat, stavte se za námi na prodejnu v Teplicích, Praze nebo Brně. Rád vám k němu řeknu víc, než se vejde do článku.