Letos jsem se vydala na svoji dosud nejdelší cestu. Roadtrip do Norska ve většině lidí vyvolá představu cestování v dodávce, obytňáku, nebo aspoň kombíku. Já vyrazila do Bergenu ve tři ráno z Česka v Citigo. Spolu se psem Morrisem, náloží sladkostí z domova pro kamarády a lístky na trajekt. Přečtěte si, kam nás putování zavedlo a jaké vybavení se mi cestou hodilo.
Jak se všeobecně ví, v Norsku hodně prší, proto první věc, která přistála v zavazadle, byla nepromokavá bunda Haglöfs. Seveřani zkrátka umí. Osvědčila se mi v Londýně. Stejně tak pohorky Salewa. A v Koloshopu se říká, že vítězná sestava se nemění, takže bylo jasno. V plánu bylo držet se spíš v přírodě a chtěla jsem mít pohodlné oblečení. Značku Maloja jsem poprvé objevila až díky Koloshopu, ale postupně v mém šatníku přibývají další kousky, protože vyrábí oblečení z materiálů jako konopí, recyklovaná vlna a kvalitní bavlna. Přidejte nezaměnitelný design a hned pochopíte, co mě na ní baví. Tenhle základ jsem doplnila vestou Dynafit, která je skvělá na větrné dny a počasí, kdy nevíte, jestli jít v triku nebo mikině.
Když už budu trávit čas venku, přibalila jsem i ultralehký vařič JetBoil Flash a jídlo na cesty od Real Turmat. Někdo by řekl, že vozit sušené norské jídlo do Norska je jako vozit dříví do lesa, ale už jsem ho měla doma a nechtělo se mi hned první den po příjezdu trávit v obchoďáku.
Sbaleno mám, co dál? Vybrat trasu a zjistit všechny podmínky pro cestování od povinné výbavy auta po pravidla přepravy domácích mazlíčků. V mém případě bylo hlavním požadavkem celé cesty minimum trajektů. Nevěděla jsem totiž, jak na ně můj čtyřnohý parťák bude reagovat - trénink na parníku přes brněnský Prýgl neproběhl úplně v klidu, ale ani tragicky. Nejkratší plavba trajektem startovala v dánském Hirtshalsu a po 2,5 hodinách končila v norském Kristiansundu. To zvládneme. A kdyby ne, měla jsem plán B - zpátky jet delší trasou přes most spojující Dánsko a Švédsko. Dopravce Fjordline počítá se vším a na palubě najdete část vyhrazenou pro pohyb se zvířaty venku i vevnitř, takže ani nepřízeň počasí nepředstavuje problém. Případně psa umožňují nechat v autě, pokud není hysterka, jako ten můj, a teploty nestoupají příliš vysoko.
Zbývalo zařídit povinnou tabletu proti tasemnicím od veterináře, jinak je potřeba jen očkování na vzteklinu, které je v Česku standard. Na veterině šlo vše rychle a Morris odcházel s oficiálním zápisem do zvířecího pasu a oznámením, že je “very fit to travel”.
Čekala nás tedy cesta z Brna přes celou republiku, pak Německo a až na konec Dánska. Po připlutí do Norska pak ještě úsek z Kristiansundu do Bergenu ke kamarádům.
Všechno klaplo, cestu jsme zvládli. O tři dny později jsme plánovali první výlety po okolí. Počasí vyšlo skvělé a mám pro vás tipy na 3 místa v okruhu do 1 hodiny autem od Bergenu. Zvládnou je i méně zkušení turisté - trasy mají do 10 km, ovšem dají se prodloužit.
Odkaz na trasu: https://mapy.com/s/nabocenoso
Norové si tento okruh dávají asi jako ranní rozcvičku, my docela funěli. Často nás někdo předběhl. Nebo jsme s údivem pozorovali párek seniorů, co byl nahoře rychleji, než bys řekl švec. Turistické značení v Česku je opravdu top, ve srovnání s norským, kdy v lepším případě najdete v zemi zaražený barevně natřený kolík. Opět musím vyzdvihnout českou aplikaci Mapy.com, která nás bezpečně navigovala kamkoliv jsme šli. Nádherný výhled z vrcholku Løvstakken (jeden ze 7 kopců obklopujících Bergen) a cesta zpátky s ochutnávkou brusinek ve strmém svahu i pohodové zakončení na stezce po dřevěných lávkách stály za výšlap. Zapotila jsem se, ale konopné triko Maloja nestudilo ani trošku, paráda! Navíc jsme si jako svačinu nesli Kanelbullar (skořicové uzlíky), které na sluníčku chutnaly výborně. Kdybyste se chystali jít v našich stopách, cestu z vrcholku raději zvažte jinou, pokud nemáte kolena v kondici - svah byl opravdu strmý a děkovala jsem svým pohorkám Salewa, že mě na mokrých kamenech podržely.
Ne všude je signál a značení mají v Norsku všelijaké. Offline mapy a výbava do deště jsou proto na túru základ.
Odkaz na trasu: https://mapy.com/s/povopoveka
Ideální výlet, když nemusíte davy. Procházku přes vřesoviště směrem na skalnaté pobřeží s majákem, kde nebyl nikdo kromě nás, jsme zakončili vařením v přírodě u kempingového stolku. Nezapomeňte se zapsat do turistické knihy :) JetBoil Flash i přes větrné podmínky uvařil vodu opravdu bleskově a já byla v teple díky vestě Dynafit, takže vybavení na cestu jsem nemohla vybrat lépe. Kromě jídla Real Turmat jsem později měla možnost srovnání i s norským obědem ze sáčku. Za sebe můžu vřele doporučit Real Turmat polévky, které zasytí, ale nemáte po nich pocit těžkého žaludku. Norská varianta byla něco jako pečené maso na zelenině. Všichni, komu jsem zatím dala outdoor stravu ochutnat, byli příjemně překvapení a najíst se s výhledem na moře je prostě k nezaplacení. Pokud sáhnete po malém a lehkém vařiči, který se dá složit tak, že v batohu nezabere víc místa než širší plastová lahev na pití, vyzkoušíte si hiking na styl norských batůžkářů, kteří milují stolovat venku.
Chcete splynout s místními? Naučte se na túrách zdravit "Hei". A stáhněte si norské turistické appky - třeba Ut.
Odkaz na trasu: https://mapy.com/s/helufodeba
Klikatící se pěšinka klesá do údolí k jezeru, kolem kterého se pěknou štěrkovou stezkou dá dojít až do rybářské vesnice Hosanger se skanzenem. My jsme auto nechali nahoře nad začátkem stezky, ale dá se jít i opačně, směrem z vesnice, parkoviště je na obou koncích. Na ostrov Osterøy se kromě mostu dá jet i trajektem. Doporučuju trajekt a hned po výstupu z něj navštívit úžasnou kavárnu Eides kafe og handleri. Počasí se střídalo, a tak přišla na řadu i vlněná bunda. Neexistuje špatné počasí, jen špatné vybavení a v Norsku to platí dvojnásob. Krajina má totiž svoje kouzlo i ve chvíli, kdy začne pršet a kolem stoupá pára.
Mimo naše výlety jsme hodně času strávili na cestě. Projet zpět od Bergenu do Kristiansundu trvá, ale střídá se vám před očima nespočet vodopádů, jezer, opuštěných oblastí bez civilizace na dohled, nebo ovocných sadů a roztomilých vesnic. Ani trošku mi nevadilo dát si stejnou trasu ještě jednou. Morris se po pár trajektech začal chovat jako zkušený mořeplavec a na posledním úseku směrem do Dánska už vykračoval po venkovní palubě s hrdým výrazem zcestovalého vořecha. Pro loučení s Norskem se proto hodilo spíš Na viděnou, než Sbohem. Určitě se vrátím. Kdo ví, možná pro změnu s kolem nebo na spaní na divoko :)
Koloshop Fest 2022 Obnovená akce Koloshop Fest 2022 je za námi. Rádi bychom se o fakta i dojmy podělili se všemi, kdo byli součástí, ať už jako pořadatelé, účinkující nebo návštěvníci. Myšlenka…
Když se kolem mě začaly šířit myšlenky o tom, že se Krušnoton opět vrací, byl jsem opravdu napjatý, jak to bude vypadat. Krušnoton jsem nikdy předtím nejel, neboť v době, kdy se jezdil, jsem o…
V posledních článcích Laďka popisovala dojmy ze závodů - Gravel Blinduro 2019 a MTB v Krušných horách. O prvním červencovém víkendu se konal tradiční Hopman triatlon. Jeden z pěti závodů, které…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:00 hod.
Odpovíme do 24 hodin