Již třetím rokem podléhám gravel cyklistice se svou Frídou. Už to není úplně kolo do vlaku, nicméně na počátky našeho bytí nelze zapomenout. Cannondale Topstone je prostě kolo do každého terénu, a to je výhoda. Na asfaltu pěkně jede, terénu a bahna se nebojí, šotolinu miluje. Po práci na 2 - 3 hoďky legraci. Ideálně objevit kus nové trasy.
Startuji v Teplicích, v hlavě mám směr České Středohoří a dobré kafe v Radejčíně. Ale popořádku. Aby to jelo, je potřeba dodat do žil trošku kofeinu, v teplickém North Cafe, v samém centru lázeňského města. Odtud si to střihnu lázněmi a mířím do Bystřan, Úpořiny, přes přejezd na Lbín, Bžany, a oblíbenou bukovickou vyhlídku.
Na křižovatce se rozhoduji, zda-li směr Kostomlaty, ale volím Lelov (viz mapa), Bořislav, Žim. Cesta krásně odsýpá, občas do kopce, občas z kopce. Prostě ty zdejší kopečky.
Letní prázdniny se zlomily do své druhé půlky, a je to vidět. Vše začíná dozrávat, jablka, hrušky, špendlíky, pole už zoraná. Dojedu do Žimu a stoupám směr Kletečná (ne na kopec, pouze směr). Pod vesničkou Záhoří se rozhoduji. Jestli kratší cestou po asfaltu, nebo asi delší a do kopce “čerchovanou”. Je dobré občas objevit něco nového. Volím Čerchovanou. Cesta je lesní-polní, pak to je takové, no, začíná se cesta ztrácet, znovu ji mapuji a říkám vzpomínám na dobu hobby orienťáků MTB, ale tam jsme byly 2, dalo se domluvit, že. Tak pokračuji.
Cesta se zdá, že není. Kopřivy jsou vysoké, a pozitivní přístup. Projedu kopřivy, najdu cestu, nebudu se vracet! Nevracím se. Pokračuji křáky, lesem, šutry, pařezy, větvě, všechno je, jen cesta není. Nevadí, určitě bude. A najednou šup a letím přes své “berany” a dopadám, ve velice rozumné rychlosti, na bok a říkám si, tak, ještě tohle :-) Zde začala část cyklokrosu. Beru Frídu na záda, směju se kopřivám od hlavy k patě, lehce škráblé koleno, ohlá řídítka, nezastaví mě nic.
Vlastně mám radost, jsem celá, svoboda - nikdo nikde nic. Dávám picí zastávku na spadlém stromu, pár fotek mých “růžovek”, plášťů Panaracer GravelKing, nakrmím později socky (IG). A po další cyklokrosové chodící části narážím na již známou louku, dojedu na cestu a šup na zelenou a vyjíždím ve vesnici Kletečná, kde jsem jako doma. Tak a teď je čas sjet do Radejčína, odměnit se estonicem v Kolotočce a dojet bezpečně domů. Klasika po asfaltu. Radejčín, Řehlovice, Rtyně (u rybníku mě ještě přepadne užovka, a to si říkám - dost už dnes!). No tak cestou přichází hlad, sice skoro doma, ale lupnu jednu tyčku Sponser a přes Úpořiny a Bystřany zpět dom.
Bylo to krásných 47 km, s 583 v. m. Bylo vše, kolo, radost, kopřivy, přelet a káva (2x). Díky za to. Gravelu a létu zdar.
PS: a co obvykle vozím?
26. října je průměrná denní teplota zhruba 10°C. Což pro většinu cyklistů znamená blížící se konec cyklistické sezony nebo rovnou zazimování svého biku či silničky a přípravu trenažérů. Ne tak pro…
Ledovcové jezero Lago di Garda obklopené vrcholy s výškou 2000 m.n.m. připomíná svým vzhledem severský fjord. Jen je tam lepší počasí. Nachází se na severu Itálie v regionu Tridentsko, přibližně tři…
Po týdnu chůze sněhem i blátem, lezení do kopců a nedobrovolné koupeli v horském potoce jsme se objevili na recepci. Splavení, možná lehce nevonící a špinaví hikeři. Umíte si představit, jak se na…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:00 hod.
Odpovíme do 24 hodin