LH24 – třetí pokus, stejný cíl: posunout hranice

LH24 je čtyřiadvacetihodinový běžecký závod, kde nejde o čas na cílové pásce, ale o to, kolik kilometrů dokážeš nasbírat během jednoho dne a jedné noci. Běží se na okruhu o délce lehce přes 13 km s převýšením přes 800 metrů. Po 24 hodinách se okruh jednoduše uzavře – bez ohledu na to, kde se zrovna nacházíš.

Závod nemá pevně danou vzdálenost. Někdo skončí po pár hodinách, jiný běží až do poslední minuty. LH24 neprověří jen fyzickou připravenost, ale hlavně schopnost hospodařit s energií, zvládat monotónnost okruhu a fungovat v extrémně dlouhém časovém úseku. Ve dvojicích je navíc potřeba zvládnout pauzy a hlavně se znovu a znovu donutit vyběhnout ze zimy a pohodlí zpět na trať. Není to závod pro každého – ale pro ty, kteří chtějí zjistit, kde leží jejich skutečné limity.

Příprava

Rozhodnutí zúčastnit se třetího ročníku padlo prakticky hned po loňském závodě, kde jsme se s parťačkou Simčou Kuchařovou umístili na 4. místě mezi všemi dvojicemi a zároveň na 2. místě v kategorii mixů. Shodli jsme se, že pokud budeme zdraví, pokusíme se náš výkon ještě posunout.

Loňská sezóna byla náročná a vyvrcholila neúspěšnou B7, po které jsem si dal zhruba měsíc pauzu. Od října jsem se pak naplno vrhl do přípravy směřující právě k LH24. Úvodní fázi jsem věnoval hlavně rychlosti a intervalovým tréninkům – jak do kopce, tak na oválu. Regenerační a volné běhy jsem běhal převážně v trailu, který považuji za klíčový pro adaptaci na terén a udržení síly v kopcích.

Postupně jsem snižoval intenzitu a přidával objem v kopcovitém terénu. V rámci přípravy jsem absolvoval závod Trailmaniacs Slapy (61 km), kde jsem obsadil 5. místo, a také jeden pochod okolo 50 km. Důležitou roli sehrála i pravidelná návštěva posilovny alespoň jednou týdně – ultra závody totiž zatěžují celé tělo, nejen nohy. Důležitou součástí přípravy byla také regenerace. Základem byl kvalitní spánek, dostatek jídla, masáže a díky podpoře regeneračního centra Náskok také pravidelné návštěvy kryokomory.

Od prosince jsem několikrát trénoval v Beskydech, kde jsem se zaměřil hlavně na dlouhá stoupání a seběhy, které se v běžném tréninku jen těžko nahrazují. Vrcholem této fáze byl společný trénink s parťákem – třikrát Lysá hora různými trasami, 38 km a zhruba 2 500 výškových metrů. Hlavní tréninkový blok končil přibližně měsíc před závodem s objemem okolo 115 km týdně a 3 000 výškových metrů.

V lednu jsme tradičně absolvovali Ještěd24 v pětičlenných týmech, kde jsem zvládl čtyři okruhy (10,6 km / 600 m+). Závod nám posloužil jako kvalitní prověrka formy. Poslední dva týdny před LH24 už byly ve znamení ladění – nižší intenzita, důraz na regeneraci a také trénink na ledovém terénu, který díky oblevě panoval i na Lysé. Závěrečný týden patřil hlavně odpočinku, lehkým výběhům, přípravě vybavení, výživy a především dostatečnému spánku.

Den D

31. ledna v 8 hodin ráno dorážíme do Ostravice, vyzvedáváme startovní balíčky a přesouváme se na ubytování do hotelu, kde je veškeré zázemí závodu. První kolo se startuje dole v Ostravici kvůli většímu prostoru pro všechny závodníky. Přesně v 10 hodin startujeme do prvního kola. Cíl je jasný – nepřepálit začátek, aby zbylo dost sil na noc. První kolo běžím téměř celé s parťákem Pavlem, se kterým se běží ve dvou výrazně lépe. Terén byl ideální a po zhruba 90 minutách jsme dole, kde předáváme parťákům.

Po každém kole mířím do gastro zóny, kterou jsem si připlatil ke startovnému. Teplý nápoj, těstoviny nebo rýže s masem, polévka či lívance – tohle jídlo mi během závodu fungovalo nejlépe. Poté převlečení, krátký odpočinek a příprava na další kolo. Se Simčou jsme si dávali signál vždy nahoře na Lysé, aby ten druhý věděl, že se má začít chystat a dát si želé nebo energetický shot od Penca. Během každého kola jsem vypil zhruba půl litru sacharidového nápoje Penco U.E.D a jeden
gel. Gely jsem během závodu střídal. Závod jsem rozběhl v hřebovkách Inov-8 Oroc Ultra 290, ale ve třetím kole jsem kvůli bolesti pravého chodidla a méně zledovatělému terénu přezul do Salomon Ultraglide 3 – a byla to jedna z nejlepších voleb závodu.
 

Boj o bednu

Ze začátku jsme se pohybovali kolem 4.–5. místa, ale jak se závod přehoupl do druhé poloviny a my se Simčou drželi stabilní časy, posunuli jsme se na 3. místo. Od pátého kola už to byl boj – nohy tuhly, žaludek protestoval a každou pauzu jsem se snažil aspoň na chvíli usnout. Kolem půlnoci jsme se dostali na 2. místo v kategorii mixů, což nám dodalo obrovskou motivaci. Do posledního, 13. kola (mého sedmého) jsem vyrážel s náskokem zhruba 12 minut. Náskok se naštěstí postupně navýšil a já mohl v klidu seběhnout do cíle. V cíli jsme se Simčou mohli slavit obhajobu druhého místa a navíc i lehké zlepšení oproti loňsku. Znovu se potvrdilo, že tenhle závod se nevyhrává na začátku, ale v noci a nad ránem.

Letošní ročník byl specifický inverzí – v zázemí byla větší zima než nahoře na Lysé, kde panovalo bezvětří a ideální podmínky. Na vítěznou dvojici jsme ale neměli. Adam Korecký a Jana Dobrovolná zvládli neuvěřitelných 15 kol a porazili všechny dvojice včetně mužské kategorie. Mistry ČR v horském ultramaratonu jednotlivců se stali Elizabeth Ungermanová a Jiří Petr.

Velká gratulace patří všem, kteří se umístili, ale i těm, kteří se postavili na start a dokázali překonat své limity.