Bikepacking není o tom, kolik kilometrů ujedete. Je o tom, že si sbalíte všechno potřebné na kolo, vyrazíte neznámo kam a večer usnete někde pod hvězdami. Ráno se probudíte, uvaříte si kávu (nebo taky ne), sbalíte spacák a za deset minut už zase šlapete dál.
Jenže čím déle člověk bikepacking jezdí, tím víc zjišťuje jednu věc – největší nepřítel není déšť, protivítr ani dlouhé kopce. Největším nepřítelem je zbytečně těžké kolo.
Na první výlet si většina z nás bere všechno možné. Náhradní oblečení "pro jistotu", velkou kosmetickou tašku, vařič, několik druhů nářadí, obrovskou lékárničku… a po prvním kopci přijde otázka: Opravdu to všechno potřebuju? Po několika bikepackingových výletech jsme zjistili, že odpověď je většinou ne.
Ultra light bikepacking není o tom trpět nebo si něco odpírat. Je o tom vzít si jen to, co skutečně využijete. Odměnou vám bude lehčí kolo, lepší ovladatelnost, rychlejší jízda a mnohem větší radost z každého kilometru.
V tomhle článku vám ukážeme, jak se sbalit na několikadenní letní bikepacking se spaním venku tak, aby vás zavazadla co nejméně omezovala.
Ještě před několika lety bylo běžné vozit na kole malý stan. Dnes stále více bikepackerů využívá ubytování přes Airbnb nebo penziony. Je to pohodlné a výrazně to sníží množství vybavení, které musíte vézt.
Za mě tím ale bikepacking ztrácí část svého kouzla.
Není nic lepšího než večer najít krásné místo s výhledem, rozbalit spacák, pozorovat západ slunce a ráno se probudit ještě dřív než okolní svět.
Je ale potřeba myslet na to, že stanování mimo vyhrazená místa je ve většině evropských zemí nelegální. Mnohem vhodnější variantou je proto přespání pod širákem. Jednak je nenápadnější a zároveň ušetříte spoustu místa i hmotnosti.
V případě deště se snažíme hledat místa nedaleko přístřešků nebo ideálně přímo v nich.
Moje letní sestava je velmi jednoduchá:
A tím to končí. Ve výsledku zabere spaní překvapivě málo místa a váží jen zlomek toho, co klasický stan. Pokud navíc plánujete jezdit hlavně v létě, většinou není potřeba nic víc.
Když se řekne bikepacking, většina lidí si představí obrovské brašny visící ze všech stran kola. Ve skutečnosti ale platí jednoduché pravidlo – čím méně toho povezete, tím lépe se vám pojede.
Na trhu dnes existuje spousta výrobců, ale osobně mám nejraději brašny Apidura, které používám už několik let. Nabízejí několik řad podle stylu ježdění.
Pokud chcete jezdit opravdu nalehko a co nejrychleji, skvěle funguje řada Racing, která je zaměřená na nízkou hmotnost a závody. Na delší vícedenní výpravy se hodí Expedition, která nabízí větší objem a výbornou odolnost vůči dešti. Do náročnějšího terénu nebo na horská kola je určená série Backcountry, která počítá s širšími plášti a techničtější jízdou.
V Koloshopu najdete kromě Apidury také další kvalitní značky bikepackingových brašen, například Acepac nebo Topeak. Výběr záleží hlavně na tom, jak často budete jezdit a kolik vybavení plánujete vozit.
Na letní bikepacking podle mě úplně stačí tři základní brašny.
První je rámová brašna, kam patří všechno těžké a zároveň věci, které chcete mít během dne neustále po ruce. Druhou je podsedlová brašna, která pojme většinu vašeho vybavení. A třetí je brašna na řídítka, která sice není úplně nezbytná, ale výrazně usnadní balení spacáku nebo oblečení.
Někteří bikepackeři dnes místo klasické brašny na řídítka používají jen lehký dry bag, který jednoduše přichytí popruhy. Je levnější, lehčí a často pojme i více věcí.
Správné rozložení hmotnosti je možná důležitější než samotná hmotnost.
Pokud všechny těžké věci naházíte dozadu pod sedlo, bude se kolo ve sjezdech houpat a v technickém terénu nebude příliš stabilní. Naopak když nejtěžší vybavení uložíte co nejníže a co nejblíže středu kola, rozdíl poznáte hned po prvních kilometrech. Já se držím jednoduchého pravidla.
Na řídítka patří lehké objemné věci:
Do podsedlové brašny dávám například:
A rámová brašna je vyhrazená pro všechno těžké:
Právě rámová brašna je podle mě jedna z nejpraktičtějších částí celé výbavy. Velmi často používám také malou Apidura Expedition Bolt-On Top Tube Pack, kam se pohodlně vejde telefon, energetická tyčinka nebo foťák. Nemusím tak při každé zastávce otevírat velkou brašnu.
Tohle je asi nejčastější otázka.
Ano, můžete jet s cyklistickým batohem nebo běžeckou vestou. A někdy to opravdu dává smysl. Například když víte, že pojedete dlouhé úseky bez možnosti doplnění vody. Já se jim ale pokud možno vyhýbám.
Po několika hodinách v sedle je každý gram na zádech znát. Záda se více potí, batoh omezuje proudění vzduchu a celkově mi přijde mnohem příjemnější mít všechno na kole. Pokud už batoh používáte, doporučila bych do něj dát hlavně hydrovak a co nejlehčí vybavení.
Právě voda bývá při ultra light bikepackingu největším omezením. Jakmile zaplníte rámovou brašnu, často už není místo pro dva velké bidony. Řešení existuje hned několik.
Nejjednodušší je plánovat trasu tak, abyste pravidelně projížděli obcemi nebo kolem hřbitovů, kde bývá možné vodu doplnit. Další možností je využít hydrovak uložený v rámové brašně, podsedlové brašně nebo v běžecké vestě.
Osobně vozím kombinaci 750ml a 500ml bidonu, podle velikosti rámu. V horkých letních dnech se mi navíc osvědčily izolované láhve CamelBak Podium Chill, které udrží pití příjemně chladné o něco déle než běžné bidony.
Jedna věc, o které se moc nemluví – čím menší máte rám, tím složitější je všechno sbalit. Týká se to většiny žen, ale i menších mužů.
Nižší sedlo znamená menší prostor pro podsedlovou brašnu. Užší řídítka zase omezují velikost brašny vpředu a menší rám často neumožní vozit dva velké bidony. Při každém litru navíc tak musíte přemýšlet, kam ho vlastně uložíte.
Na svém kole nakonec vozím přibližně pětilitrový dry bag připevněný na řídítkách, třílitrovou rámovou brašnu, devítilitrovou podsedlovou brašnu a ještě litrovou brašničku na horní rámové trubce. A přesto musím přemýšlet nad každou věcí, kterou si balím. Možná právě proto jsem si oblíbila filozofii ultralight bikepackingu. Každý gram navíc je totiž opravdu znát.
A paradoxně jsem zjistila, že čím méně věcí vezu, tím více si samotnou cestu užívám.
Teď už k tomu nejdůležitějšímu. Co vlastně vozím s sebou?
Je to seznam, který se mi osvědčil na několikadenních letních výletech se spaním pod širákem. Samozřejmě záleží na počasí, destinaci i délce cesty, ale pokud jedete na dva až pět dní, většinou není potřeba o moc víc.
Největší chybou bývá vozit příliš mnoho oblečení. Upřímně? Většinu času stejně trávíte v cyklistickém dresu.
Můj základ tvoří:
V létě se vyplatí zvolit světlejší dres. Na celodenním slunci je rozdíl opravdu znát.
Tady se snažím šetřit nejvíce gramů.
Můj základ je:
A tím to končí.
Stan ani tarp běžně nevozím. Nejen kvůli hmotnosti, ale i proto, že celý večerní i ranní "kemp" sbalím během několika minut.
Jídla vozím překvapivě málo. Ve většině Evropy narazíte několikrát denně na obchod, pekárnu nebo benzinku. Nemá proto smysl vézt zásoby na několik dní.
V brašnách většinou najdete:
Osobně mám ráda kombinaci sladkého a slaného. Po několika hodinách na kole totiž člověk často přestane mít chuť na samé sladké gely. Na delší výlety proto vozím například slané tyčinky Chimpanzee, které jsou příjemnou změnou a dobře zasytí.
Pití je asi největší logistická výzva celého bikepackingu.
Já vozím:
Pokud vím, že mě čekají dlouhé úseky bez civilizace, přidávám ještě hydrovak. Důležité je plánovat trasu tak, abyste mohli vodu pravidelně doplňovat.
Tady opravdu platí, že méně je více.
Moje kosmetická taštička obsahuje:
Nic víc většinou nepotřebuji.
Právě tady se nevyplatí šetřit. Raději povezu o pár set gramů navíc než řešit desítky kilometrů pěšky.
Vždy vozím:
I když jezdím bezdušové pláště, jedna duše může zachránit celý výlet.
Před odjezdem také nikdy nezapomenu navoskovat řetěz. Na prašných letních cestách se mi dlouhodobě osvědčil vosk Squirt, který na sebe váže podstatně méně nečistot než klasické oleje. Pro delší výpravy existují i malá cestovní balení, která nezaberou skoro žádné místo.
Dnes už vozím jen minimum elektroniky.
Většinou:
A samozřejmě navigaci.
Bez cyklopočítače bych dnes na delší bikepacking asi ani nevyjela. Hustá síť lesních cest umí člověka překvapit a možnost jednoduše sledovat trasu je obrovská výhoda. Také jsem sebou vezla malý tablet kvůli práci a Tour de France.
Jsou to právě maličkosti, které člověk nejčastěji zapomene.
V brašně proto ještě vozím:
Na nohou mám samozřejmě tretry, ale na večer doporučuji přibalit ještě co nejlehčí sandály nebo minimalistické přezůvky. Nohy si po celém dni opravdu odpočinou.
Tohle je asi největší dilema každého bikepackera. Pokud chcete jet opravdu ultralight, vařič bych nechala doma.
Ano, ranní káva z vlastního ešusu má svoje kouzlo. Jenže vařič, kartuše, hrnek i příbory znamenají další kilogramy a další místo v brašnách. Pokud jedete po civilizaci, většinou není problém dát si snídani v pekárně nebo si po cestě koupit něco teplého.
Za mě je to jeden z prvních kompromisů, který bych udělala.
Na posledním několikadenním bikepackingu jsem vezla:
Bez vařiče se mi do této sestavy vešlo úplně všechno, co jsem potřebovala. Celá sestava včetně kola vážila přibližně 12 kilogramů. A víte co?
I když mi při zvedání připadala těžká, při jízdě jsem měla úplně opačný pocit. Kolo bylo pořád hravé, dobře akcelerovalo a ani v prudších stoupáních jsem neměla pocit, že vezu polovinu domácnosti. Právě to je podle mě největší kouzlo ultralight bikepackingu.
Po několika výletech jsem zjistila, že některé věci jsem pokaždé vezla úplně zbytečně.
Doma dnes zůstávají hlavně:
Naopak jsem se naučila investovat do kvalitního vybavení, které je lehké, skladné a vydrží roky. Právě dobře zvolené brašny, lehký spacák nebo kvalitní karimatka udělají mnohem větší rozdíl než další litr úložného prostoru. Bikepacking totiž není soutěž o tom, kdo toho uveze nejvíc. Naopak.
Je to o svobodě, jednoduchosti a radosti z jízdy.
A čím méně věcí nakonec povezete, tím větší je šance, že si z celé cesty odvezete hlavně zážitky – a ne bolavá záda nebo pocit, že jste zabalili půlku bytu.
Brzdy jsou sice spotřebním materiálem, ale zároveň jedním z nejdůležitějších prvků jízdního kola. Když se na trailu nebo ve městě dostanete do krizové situace, kvalitní brzdový systém může být…
Bezdušové systémy získávají v cyklistice na popularitě napříč všemi disciplínami. Často se tak v Koloshopu setkáváme s dotazy, jakou značku bezdušového tmelu zvolit a jak jej správně aplikovat. V…
Přestože na kole trávíme čas hlavně šlapáním, právě sedlo je tím místem, kde se kontakt mezi tělem a kolem projevuje nejintenzivněji. A když nevyhovuje, může jízdu doslova znechutit – bolest nebo…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 10:00 až 16:00 hod.
Odpovíme do 24 hodin