Z Teplic až na Balt, aneb 550 km na kole je brnkačka

Tak jsme tedy začali plánovat výlet. Z důvodu, že ani jeden z nás nevlastní tolik velkých brašen a ani ultralehké kempingové vybavení, jsme se rozhodli si rezervovat ubytování přes Airbnb. Naší cestu jsme si rozdělili na dvě delší etapy plus krátký švih k moři. První z těchto etap byla naplánována z Teplic do Berlína a ta druhá odtud do Meklenburska-Pomořanska co nejblíže k moři. V Berlíně jsem chtěl strávit jeden celý den, aby jsme stihli trochu zregenerovat a projít si alespoň pár pěkných míst v tomto městě. S sebou jsme si oba vzali velké podsedlové brašny, rámové brašny a malý váleček na řidítka. 

Z nejsevernější části Berlína, Frohnau, jsme se vydali na sever přes města Oranienburg, Gransee, Fürstenberg/Havel, poté přes Národní park Müritz, Neubrandenburg, Altentreptow a Loitz až k našemu ubytování v blízkosti města Grimmen. Během této druhé etapy jsme měli dohromady 4 defekty zřejmě kvůli různým povrchům jako byly kostky, štěrk a malé silničky plné kamínků navezených traktory z okolních polí. Mně se stal defekt na obou ráfkách asi 40 kilometrů před ubytováním a měl jsem sebou jen jednu duši. Naštěstí v době, kdy jsem už hledal dopravní spojení, mi Miki sehnal duši u místního hodného pána. I tak jsme se rozdělili a já jel nakoupit večeři a Miki vyřídit ubytování. Já už další defekt naštěstí neměl, ale Miki bohužel ano. Naštěstí už to nebylo tak daleko od ubytování, takže stihl dojít k ubytování.

Další den jsem jel nakoupit duše a pak jsme se vydali do Greifswaldu, kde jsme konečně viděli moře. Sice zde asi ani nebylo vidět širé moře, ale i tak nám to udělalo radost, že jsme si tento cíl splnili. 

Pátý a poslední den už nás čekala jen cesta domů. Opět z Greifswaldu nám jel Flixbus až do Prahy, v němž jsme strávili skoro celý den. 

Musím říct, že jsem si tento výlet moc užil a že nebyl ani trochu odpočinkový. Za tři dny na kolech jsme najeli přes 550km. Ze zbylých dvou dnů jsme ještě jednou sedli na kolo, ale jen kvůli přesunu do Greifswaldu. Po tomto výletu pro mě také plyne ponaučení, že s sebou musím brát víc jak jednu duši. Kvůli této cestě jsem si taky pořídil brašnu Acepac MKIII a musím říct, že jsem s ní byl opravdu spokojen. Jediné, co je ale u všech dlouhých brašen problém, je kymácení se ze strany na stranu hlavně při jízdě ze sedla. Na to se ale dá velice rychle zvyknout a ani Vás to nijak moc nelimituje ve výkonu. Tak vám přeji hodně příjemně strávených kilometrů v sedle.

Matěj Rusek, ambasador Koloshopu