Švýcarská jezera a hory za jediný den: Objevte Seealpsee a Ebenalp

Na Ebenalp se vracíme v podstatě již po třetí a tentokrát jsme se rozhodli pro celodenní výlet. Pod samotný masiv se dostanete autem nebo můžete využít vlak. Parkoviště i vlaková zastávka se nachází v obci Wasserauen. Oboje máme vyzkoušeno. Autem je to jednodušší, co se týče času. S vlakem už je potřeba důkladněji plánovat, ale i to jsme při minulé návštěvě zvládli na výbornou. Výhodou je, že samotná vlaková zastávka je hned vedle parkoviště a od obojího je to opravdu pár minutek na lanovku nebo k samotným startům vaší trasy. Tras, možností a kombinací je zde nepočítaně, tak je jen na vás, co si vyberete.

Náš start začínal v samotných kopcích, kam jsme popojeli až do výšky 1 640 m n. m. lanovkou. Už to, že se ocitnete na vrcholcích vyšších než naše Sněžka, je dechberoucím zážitkem. Od lanovky jsme se vydali směrem k chatě Schäfler, která leží v 1924 m n.m. Cesta trvala zhruba 1,5 h a jdete převážně do kopce po slušné cestě. 

Od chaty Schäfler jsme klesali a stoupali přibližně další 1,5 h k chatě Mesmer ležící v 1613 m n.m. U chaty byla pauza na poctivou sváču – český řízek se švýcarským chlebem. Nechat odpočinout nohy a poté už se vydat opět směrem vzhůru.  

Následně jsme stoupali do prudkého kopce do výšky 1897 m.n.m. Tady už cesta vedla po kamenitých vrcholcích. Pro chlapy stále zábava, pro mě chvílemi výzva. Raději jsem se dívala do dálky před sebou nebo nad sebe. Koukat pod nohy už mi nebylo moc komfortní, a tak jsem prostě jen přehmatávala rukama po ocelovém zábradlí a zvedala nohy, než jsme se konečně dostali na samotný vrchol. 

Teď už nás čekalo vesměs klesání. Během další hodiny jsme došli k chatě Meglisalp ležící 1517 m n.m. Zde padla káva za odměnu a vyrazilo se dlouhým klesáním trvajícím přibližně 2,5 hod k jezeru Seealpsee ve výšce 1141 m n.m. Od něj už lesem zpět do obce Wasserauen (868 m n.m.) k autu.

Na cestě sem tam najdete značení trasy, ale rozhodně nečekejte nic tak častého, jako je naše turistické značení. Na druhou stranu, nemáte se moc kde ztratit a u každého rozcestí je ukazatel. Co velmi oceňuji, a znovu mě to překvapilo, je udávání vzdálenosti pomocí doby potřebné ke zdolání úseku, nikoliv v kilometrech. Mohu říct, že ty časy opravdu odpovídají. Nejnáročnější úsek, který jsme šli, byl značen na 40 min. a i my ho zvládli za cca 45 min. Abyste si udělali představu – nejsme žádní vysokohorští turisti. Neříkám, že sedíme pouze u televize, čas se snažíme trávit aktivně, cvičením, turistikou, ale nejsme žádní profíci, kteří by to zvládli bez zadýchání a kapky potu. 

Cesta samotná pro mě osobně byl zážitek, místy nejdete ani po cestě, ale pouze po holých kamenech a spíše „kozích stezkách“. V kritických místech jsou přidělaná zábradlí, kterých se přidržíte. Na trase jsem měla často pocit, že jdu po přírodních schodech a druhý den mi to kolena dala dost znát. 

Okruh měl podle rozcestníků trvat cca 7,5 h. Podle mapy.cz něco přes 7 h. My jsme to zvládli ujít za 9 hodin. Myslím, že to byl adekvátní čas třem delším zastávkám na chatách a máchání si nohou v jezeře. Tedy za sebe potvrzuji odhad obou ukazatelů. Celkem jsme urazili přibližně 15 km, 800 metrů nahoru a přes 1500 metrů dolů.

Pro někoho to bude moc, pro někoho málo. Pro mě osobně to byl výšlap, na který budu ráda vzpomínat. Jsem pyšná na to, jak dobře jsme túru zvládli a děkuji mým spoluvýletníkům, že měli trpělivost a dali mi čas se vždy rozdýchat.