Po stopách praotce Čecha XXL

Pro mě třetí pokus o zdolání této vzdálenosti. Nerad se vzdávám vytyčených cílů a bylo to o tom, aby se všechno sešlo. První Jeroboam, na kterém mi odešlo tělo po destrukci z terénu na gravelu. Druhý pokus na biku Vabank, který mě vlastně tratí unudil a musel jsem slézt po 200 km. Jak se říká, do třetice všeho dobrého. Jestli se to teda všechno sešlo, uvidíme dále.

V první řadě počasí bylo objednané na jedničku. Teplo přes den mi nevadí a naopak noc slibovala také slušné podmínky. Startovalo se v Roudnici nad Labem se symbolickým průjezdem centrem města k Labi a vstříc Kokořínsku. Začátek nemohl být zábavnější, Kokořínsko mám v oblibě díky technicky náročným sjezdům i výjezdům, které nabízí místní turistické trasy.

Přes Úštěk následoval přejezd Českého středohoří, jehož pravou stranu od Labe vlastně na biku vůbec neznám, ale vím co čekat z “domácí” strany. Prudké výjezdy a sjezdy mě na 100. km dostaly do první krize. Naštěstí mě po sjezdu z Bukové hory zachránil mnou zapomenutý přidaný CP (kvůli vedru) s nejmenovaným nápojem, šneky z listového těsta a rohlíkama. Přes středohoří jsme se přehoupli do Děčína, kde se dojídám k večeři na benzínce a celkově jsem se trochu srovnal.

Z Děčína přišlo nejdelší stoupání trasy do Sněžníku. To bylo skoro celé po asfaltu a se zamčeným tlumením jsem nepřišel o mnoho sil. K mému překvapení jsem byl víc fit, než na Bukové hoře. Další slabší chvilka přichází na malých stoupáních po loukách mezi Rájcem a Adolfovem. Tady jsme cca v 10 večer stihli poslední CP a doplnili zásoby do břicha i batohů před nocí. Tou dobou jsme již měli za sebou těžší část s většinou stoupání, ale vlastně nevím, jestli to byla dobrá vyhlídka.

Z Adolfova to byl doslova průlet nocí ve svižném tempu. Dojíždíme až na Klínské traily a sjíždíme Hamr trail dolů do Litvínova. Čelovka i světlo na řidítkách na max a jede se po trailu jak ve dne. Jen kdybych nebyl tak rozbitý. Nicméně dobrá zábavná vsuvka. Mosteckou pánví se dostáváme pod Ranou, kterou nezbývá než přejít pěšky s hořícími lýtky, děkuji pěkně.

V Lounech máme nějakých 250 km a podél Ohře už to bude pohodička. Omyl, přímo to nebylo, tělo bolí a i zde překonáváme za normálních okolností pěkné bikové vložky v okolí Peruce a Stradonic. V Bohušovicích už nastupuje euforie, že to konečně dám, jedeme po rovince, poslední brdek před Roudnicí a jsme v cíli. Neskutečná radost.

Celou trasu jsme projeli v dobré společnosti ve skupině. Za to jsem byl opravdu vděčný a díky za to, čas plyne jinak, cestou je sranda, pomáháme si, když je problém. Kdo ví, kde bych byl s další sólo jízdou. Čistý čas jízdy 17h 44min, včetně zastávek pak 19:42 (fakt jsme dvě hodiny projedli). Díky organizátorům za super přípravu, servis na CP a pozitivní přístup, který zvedl náladu.

Dostal jsem už pár dotazů, jestli si dám pokoj. No posledních 100 km jsem si zase nadával, že už nikdy a co to zase dělám. To mluví vždy někdo jiný a plány nějaké jsou, ale už ne letos. Dlouho nosím v hlavě Istra Land v Chorvatsku, ale pst… to musím nejdřív probrat s rodinou :)

Cením, kdo dočetl až sem, díky a nebojte se výzev.
David, ambasador Koloshop

Odkaz na jízdu z aplikace Strava.