Krušné hory na kole: gravelová trasa kolem zaniklých obcí na česko-německém pomezí

Moji oblíbenou 60km trasu se sem vracím jezdit pravidelně. Kombinuje rychlé lesní cesty, opuštěné asfaltky, staré železnice, zaniklé obce i dlouhé úseky v hlubokých lesích. Pokud máte rádi gravel a nepotřebujete extrémní technický terén, je to přesně ten typ výletu, který vám ukáže Krušné hory z úplně jiné perspektivy.

Start na Horní Halži

Ideálním výchozím bodem je Horní Halže, kde se dá pohodlně zaparkovat. My jsme tentokrát vyráželi už z Perštejna, takže jsme si přidali jeden pořádný kopec navíc.

Hned první kilometry vedou krajinou, která nese stopy jedné z největších ekologických katastrof minulého století. Lesy v Krušných horách byly silně poškozené kyselými dešti a dodnes je možné pozorovat rozsáhlé dosadby. Místy vytvářejí téměř geometrickou síť cest, která působí trochu netypicky, ale má svoje zvláštní kouzlo.

Právě tady jsem ocenila svůj nový gravel bike, Cannondale SuperX 1. Většina trasy vede po lesních cestách, štěrku a rozbitějších asfaltkách, takže pohodlí kola hraje velkou roli. Bezdušové pláště jsem měla nafoukané na méně než dva bary a rozdíl oproti vyšším tlakům byl opravdu znát – člověk není po celém dni zbytečně vydrncaný.

Kolem kolejí a podél Černé vody

Od Halže cesta pokračuje směrem ke Kovářské. Zajímavostí je, že v okolí této malé horské obce najdete hned tři železniční zastávky. Po trati dnes jezdí vlaky už jen o víkendech během letní sezóny, ale železnice zde stále vytváří charakteristickou atmosféru.

Za Kovářskou se napojujeme na jednu z nejhezčích částí celé trasy. Úzká asfaltka kopíruje tok Černé vody a vede lesem, kde bývá i během horkých letních dnů příjemný chládek. Je to jeden z těch úseků, kdy člověk přestane sledovat watty, rychlost i čas a jen si užívá jízdu.

Přes obec Černý Potok pokračujeme až k hranici s Německem. Přechod je natolik nenápadný, že si ho člověk skoro nevšimne.

Parní vlaky a nejlepší gravel v Sasku

Za hranicí následuje sjezd do městečka Jöhstadt. U místního nádraží začíná nádherná gravelová stezka vedoucí podél potoka až do Schmalzgrube.

Tahle část patří k mým nejoblíbenějším. Po jedné straně teče horský potok, po druhé vedou koleje historické železnice, po kterých dodnes jezdí staré parní vlaky. V létě je tu příjemný chládek a člověk má pocit, že se ocitl někde v jiném století.

Ze Schmalzgrube následuje delší stoupání zpět do hor. Naštěstí po perfektně upravené lesní cestě. Která je nesrovnatelná s českými lesními cestami.

Satzung a návrat do Čech

Na vrcholu vyjedeme v horské vesnici Satzung. Pokud máte čas, doporučuji krátkou odbočku na Hirtstein, známý také jako Jelení kámen. Čedičové skalní útvary trochu připomínají menší verzi Panské skály.

My jsme tentokrát pokračovali přímo zpět k české hranici.

Je až zvláštní, jak rychle se krajina mění. Člověk projíždí upravenou německou vesnicí, cesta je hladká a najednou se objeví lávka s nápisem „Vítejte v České republice“. Za ní už jen louka a několik kamenných základů.

Právě tady stála kdysi obec Jilmová. Dnes po ní zůstalo jen minimum stop.

Rašeliniště, vlčí lesy a Hadí údolí

Od Jilmové pokračuje cesta po asfaltce kopírující státní hranici. Zpočátku je povrch horší, ale postupně se zlepšuje.

Po pravé straně se rozprostírá krásné rašeliniště plné suchopýrů, které zejména na začátku léta vytvářejí téměř pohádkovou scenérii. Na levé straně pak leží rozsáhlé lesní komplexy, odkud pramení řada horských potoků. Právě zde se podle ochranářů pohybují i vlci a možná i tetřívci.

Krajina se postupně otevírá a před námi se objevují rozkvetlé horské louky a meandry Prunéřovského potoka v oblasti známé jako Hadí údolí. Je to jedno z míst, kde se vyplatí zastavit a chvíli jen koukat kolem sebe.

Výsluní a sladká odměna

Ve Výsluní bývá o víkendech otevřená budka se zmrzlinou Pepina, která představuje příjemnou zastávku během horkých dnů.

Pokud si ale chcete výlet trochu prodloužit, doporučila bych zajížďku do Kryštofových Hamrů k podniku Umanutá koza. Leží pod hrází vodní nádrže Přísečnice a mají tam jedny z nejlepších palačinek široko daleko. Výborná je i káva.

Přes Rusovou zpět na Měděnec

Protože už se začínalo stmívat, vraceli jsme se z Výsluní po silnici. Alternativně se dá jet také po lesních cestách podél lesa.

Cestou míjíme další zaniklou obec – Rusovou. Ještě donedávna zde stálo alespoň nádraží, ale ani to už dnes nenajdete. Odtud trasa pokračuje kolem větrných elektráren a dále lesy, které v zimě slouží běžkařům.

Poslední kilometry vedou směrem na Měděnec. Variant je několik – po silnici, pod ní mezi chatami nebo horní lesní cestou. Osobně mám nejraději právě lesní variantu. V létě tu často bývají borůvky a člověk tak získá další důvod zastavit.

Co bych si na trasu vzala znovu?

Kromě kola bych určitě doporučila malou horní rámovou brašnu Apidura Expedition Bolt-On Top Tube Pack. Tyčinky, gel nebo telefon jsou díky ní neustále po ruce.

Na svačinu se mi osvědčily slané tyčky Chimpanzee, které po několika hodinách v sedle chutnají výrazně lépe než další sladký gel.

Protože je v Krušných horách síť cest opravdu hustá, nedovedu si podobný výlet představit bez Garmin Edge navigace. Místy se kříží tolik cest, že by se člověk bez navigace snadno zamotal.

Nezapomeňte ani na malou pumpičku, opravnou sadu na bezdušové pláště a čerstvě navoskovaný řetěz. Za suchého počasí bývá na cestách hodně prachu.

Vodu lze po trase několikrát doplnit, přesto bych v létě zvolila větší bidony. Mně se osvědčily CamelBak Podium Chill, které udrží pití chladnější o něco déle než běžné láhve.

A pokud meteorologové hlásí tropy? Sáhněte po světlejším dresu. V otevřené krajině kolem Výsluní a Rusové dokáže slunce pořádně potrápit.

Na této trase nenajdete ikonické alpské průsmyky ani slavná cyklistická stoupání. Najdete tu ale něco jiného – opuštěné pohraničí, historii zaniklých vesnic, horské lesy, parní vlaky, rašeliniště a desítky kilometrů cest, kde často nepotkáte živou duši. A právě proto se sem vracím tak ráda.