Kam na prodloužený víkend? Dolomity s turistikou a cyklistikou!

Navštívit Dolomity byl jeden sen, ale jet na kole v Dolomitech? To je něco úplně jiného. Den před tím než jsem se dala na cestu, jsem zařídila vše potřebné a zabalila to nejdůležitější - kolo, konkrétně Superior XR 9.7 GF Gloss Carbon Red.

Den 1 | První kilometry na kole

Cesta dlouhá 700 km byla pro mě novou zkušeností, ale po několika hodinách jsem dorazila do mého startovacího bodu. 

Cortina d’Ampezzo, která může být brána jako vstup do Dolomit, se momentálně připravuje na zimní olympiádu 2026 a je to dle jejího stavu dost patrné. Nedivte se tedy, pokud město navštívíte, že je vše v procesu stavby. 

I přesto, že mě cesta docela zmohla a bylo už trochu pozdě, rozhodla jsem se, že si nenechám ujít první kilometry na kole. Cílem bylo Passo di Giau, které mě zavedlo na ta nejkrásnější místa, která cyklistika přináší. Celé 17 km dlouhé sedlo bylo sice celou dobu do kopce, ale ani to mi nevzalo úsměv z tváře. Poprvé jsem se do kopce opravdu smála. Vrchol mi naskytl nevídaný pohled a ještě k tomu krásný západ slunce. 

Cesta dolů byla rychlá a jelikož už se začalo stmívat, tak jsem po příjezdu skočila do auta a jela najít místo na přespání. Nemusím snad nikomu vysvětlovat, jak útulné to v autě spolu s kolem máme během spaní.

Den 2 | Turistika v Dolomitech

Druhý den mě čekala jezerní turistika. Když říkám jezerní, myslím tím návštěvu všech turisticky známých horských jezer. Ano, přiznávám, i já jsem propadla instagramovým fotkám. Nasadím své jediné boty, Saucony Ride 15 TR, ze kterých nemám puchýře a to především díky vložkám Sidas, a vyrážím na cestu. 

První destinací bylo jezero Lago di Braies. Cesta dlouhá 6 km vedla z městečka Schmieden Ferrara a trasa byla velmi pěkně značená. Jezero samotné je úchvatné, jen davy turistů, kteří zrovna vylezly z autobusu, tak úchvatné nebyly. 

Dalším jezerem, které jsem navštívila, bylo Lago di Misurina. Jezero se dá obejít, a naskytne se vám tak krásný pohled na okolní skalnaté hory.

Samozřejmě to nejlepší na konec. Lago di Sorapiss se nachází v nadmořské výšce 1923 m a vede sem hned několik cest a to i ferratových. Já zvolila 6 km dlouhou cestu, která začínala na Passo Tre Croci. Cesta je lehce náročná a kamenitá, za to okolní výhledy jsou dechberoucí. Samotné horské jezero je typické svou modrou barvou a nad jezerem se tyčící horou Punta Sorapiss (3205 m n. m.).

Den 3 | Dolomity na kole

Sobota a přichází důvod, kvůli kterému jsem sem vlastně vůbec jela. Dolomites bike day je každoroční událost pro nadšence cyklistiky. Ať už jedete na elektrokole, gravelu, horském či na silničce, tady se meze nekladou. Na okruhu dlouhém 51 km dojde k uzavření silnic pro auta, a cyklisté tak mají svobodu od ranních až po odpolední hodiny. Po cestě na cyklisty čekají tři passa (Valparola, Campolongo a Falzarego). Jedno krásnější než druhé a výhledy jakbysmet. 

Já začínám na parkovišti 8 km od Passa Falzarego a než dojedu k uzavřenému okruhu, míjím se s několika desítkami cyklistů. Na vrcholu už se to hromadí cyklisty a kdo chce, vydává se na cestu.

Den 4 | Jezera v Dolomitech

Po bouřlivé noci v autě se probouzím do slunného rána na parkovišti v městečku Carezza. Ráno se jdu podívat k jezeru Karersee, které se dá celé obejít během půl hodiny. 

Odpoledne jsem šla na kolo v okolí města Nova Lavente. Cesta byla zajímavá, až na pár závoďáků v autech, kteří nedodržovali rozestup ani jednoho metru. To můžete blikat jak chcete, ale oni vás stejně neuvidí. Jezdit ve vedru a ještě k tomu na silnici je fakt makačka. 

Jelikož byl toto můj poslední den, navečer se přesouvám do Brixenu, dám poslední italskou pizzu a jdu se naposledy vyspat do auta, kde se spolu s mým miláčkem budeme mazlit.