Jak se jezdí na kole v Austrálii

Představil by ses nám v krátkosti?
Většinu své sportovní kariéry jsem se věnoval atletice (trojskoku). Jako zaměstnanec PSK Olymp Praha jsem reprezentoval klub a měl jsem také to štěstí reprezentovat Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Posledních sedm let jako atlet jsem strávil v Austrálii a v Sydney jsem našel svůj druhý domov.
Celý můj život je spojený se sportem, a tak jsem u něj zůstal i po ukončení aktivní kariéry a studia. Pracuji jako exercise physiologist (fyzioterapeut/rehabilitační trenér), trenér a kondiční specialista.

Co tě přivedlo do Austrálie?
Do Austrálie jsem odletěl po ukončení studia na FTVS v Praze, původně jsem tam jel na pár měsíců „na zkušenou“. Natolik mně ale učarovala, že jsem tam nakonec zůstal.

Kdy jsi začal jezdit na kole a co tě k tomu přivedlo?
Zranění páteře předčasně ukončilo mou atletickou kariéru. Byl jsem zvyklý na aktivní život, a tak jsem se chvíli hledal. Tehdy mě kamarád přemluvil, abych si koupil horské kolo, a bylo to. Kolo atletice nesvědčí, takže teď jsem si ho konečně mohl dopřát naplno.

Jak se v Sydney jezdí na kole?
S kamarádem jsem začal jezdit na horském kole po místních trailech na severu Sydney. Bydlení ve městě znamená, že se všude musí autem. Za 20–30 minut při minimálním provozu se tam člověk dostane. V tom nejbližším okolí ale není moc z čeho vybírat. Většinou se jezdí po servisních přístupových cestách v okolí a uvnitř národních parků.
Singletraily jsou buď v man-made bike parcích (traily vybudované místními), nebo jde jen o krátké spojovací úseky. Jinak jsou národní parky pro cyklisty uzavřené.

Traily v Sydney jsou poměrně náročné. Technický a kopcovitý terén znamená, že si začátečník moc nezajezdí. Písčitá půda a kamení navíc dávají stopku jízdě v deštivém počasí – tehdy člověk cyklistu na trailu skoro nepotká.
Větší výběr trailů je hodinu až dvě cesty od Sydney. Man-made parky v lese nabízejí různé délky a obtížnosti okruhů a i povrch je přívětivější. Pravidelně se tu konají závody lokálních klubů, které se o traily starají, a také zde probíhají série národních pohárů.

Jak se ti v Sydney jezdí, co řidiči?
Jízda po silnicích v Sydney není příliš bezpečná. Hlavní silnice mají minimální nebo žádné krajnice a provoz je velmi hustý, přirovnal bych to k přecpané Praze.

Cyklisté proto vyrážejí na kolo velmi brzy ráno, aby se alespoň částečně vyhnuli plnému provozu.
Co se týče ohleduplnosti řidičů, mám spíše negativní zkušenosti. Bez krajnice je z hlediska bezpečnosti lepší držet se dál od okraje silnice, sice to jde proti mysli, ale nutí to řidiče zpomalit a bezpečněji předjet. Jinak vás klidně vytlačí ze silnice.

Já na to nemám odvahu, ale je tu běžné, že dvojice cyklistů jede vedle sebe a záměrně zabírá celý pruh. Podle mě to má negativní dopad na vnímání cyklistů řidiči, ti je pak často nemají příliš v lásce.
Samozřejmě ne všichni řidiči jsou stejní, většina je poměrně ohleduplná, ale při tak hustém provozu je znát i jeden šílený řidič z třiceti, kteří vás během pár minut předjedou.

Je v Sydney nějaký systém cyklostezek nebo uzavřených tras pro kola?
Přímo v Sydney se dá jezdit i v parcích, což je mnohem bezpečnější díky minimálnímu provozu. Jeden okruh má asi 3,4 km a nachází se přímo ve městě. V Olympijském parku je trasa dlouhá 4–5 km a o něco severněji, v národním parku, pak zhruba 9,4 km. Nevýhodou těchto tras ale je, že člověk jezdí pořád dokola nebo sem a tam, takže to není úplně ideální pro psychiku.

O víkendu, kdy je více času, je nejlepší vyrazit mezi pátou a šestou hodinou ranní. Dá se projet městem, kde je v tu dobu málo aut, a pokračovat směrem na sever po méně frekventovaných silnicích. Cestou zpět mezi osmou a devátou už je provoz v plném proudu, takže to bývá pěkný adrenalin na závěr.

Osobně musím zaklepat, že mě zatím ještě nikdo nesrazil. Mnohokrát k tomu ale bylo velmi blízko - a co je nejhorší, pokaždé šlo o úmysl. Při každé jízdě se najde někdo, kdo se mě snaží vytlačit, najet do mě, nebo mě aspoň „odmění“ pár nadávkami.

Jak se ti jezdilo tady? 
Před pár týdny jsem v Čechách navštívil rodinu a měl jsem šanci opět ochutnat české silničky tady na Teplicku. Musím říct, je to nádhera. Kopečky, krásná krajina a dobrý povrch. Cítil jsem se zde mnohem bezpečněji a to i v plném provozu.

A jak se ti jezdilo na půjčeném kole?
Moc jsem si to užil i díky Koloshopu, který mi umožnil otestovat jedno ze svých kol. Jednalo se o kolo Cannondale Synapse, které mě nadchlo nejen svou poutavou vizáží, ale i jízdními vlastnostmi.
Musím ale přiznat, že první šlápnutí bylo trochu zklamáním. Jsem zvyklý na agresivnější posed a přímější přenos síly do pedálů – a tady se reakce kola zprvu zdála trochu líná. Jednoduše řečeno: jako by to moc nejelo.
Možná bylo kolo opravdu trochu pomalejší než agresivnější aero bike, ale všechny pozitivní vlastnosti Synapse jsem objevil velmi rychle.

Posed je extrémně pohodlný a díky chytré geometrii, která umožňuje delší jízdy bez přetěžování částí těla, se výrazně zlepšuje celkový pocit z jízdy i fyzická výdrž. To se projevilo hlavně v pomalejším nástupu únavy, což mi pomohlo udržet konstantní výkon během celé jízdy.
Tak moc jsem si na něj zvykl, že mi bude dost chybět!

Tak snad zase někdy příště!

Tomáš Ch.