Histaminová intolerance a potravinové alergie při sportování

Než se s vámi podělím o svoje zkušenosti s potravinovými alergiemi a refluxem, je potřeba si projít tři důležité definice, kolem kterých se teď můj život točí.

Možná to zní jako HITovka roku. Pro někoho už zajeté koleje, pro většinu lidí něco nového. Něco, co vám ze dne na den změní dosavadní pohodlí chození do obchodu pro známé potraviny. A teď už k tomu, jak jsem zjistila, proč je mi po jogurtu blbě a po čem sáhnout místo něj.

Letos mi bylo 44, sportuji denně a celý můj život je dost aktivní (neumím a nechci dřepět na zadku, dokud nebudu muset). V práci je občas více či méně stresu (Koloshop pro vás běží online non-stop a to je i moje zodpovědnost). Abych si vyčistila hlavu, potkáte mě na kole, v běžeckém, v zimě na běžkách, zkrátka v pohybu.

Když mi v listopadu diagnostikovali reflux, zhubla jsem 5 - 6 kg, naučila se jíst “zdravě”, ale ejhle. Zdravě nemusí znamenat zdravě pro mé tělo. Bez bílkovin to nejde, bez vápníku hrozí zlomeniny a jiné nepříjemnosti, bez sacharidů taky daleko nedojedeš. Tělo potřebuje palivo. A nebudu lhát nějaký ten cukřík v podobě dortu, si zaslouží každý, ne? Zkoumáte, zkoušíte, ale pořád to není ono.

Boj za kafe a sport

Sportem získaná dispciplína je při podobných potížích obrovská výhoda. Pokud je vaším cílem zůstat akční a cítit se co nejlépe, čeká vás experiment s vlastním tělem a u vlastně i s hlavou, abyste neklesali na mysli. 

Začátky byly krušné, nebudu lhát. Takové to moje kafe a dort, už neplatí. Nechci mít po mléku 3 hodiny křeče, zkažený den, non-stop bolest v krku, pálení v ústech, na hrudi, horší dýchání, nespavost kvůli alergické reakci. Tělo je unavené a neumí si odpočinout. Horem dolem jsem do sebe cpala vajíčka, krůtí šunku, lososa, nedej bože i zelený baby špenát, Lučinu, light mozarellu, odlehčené sýry a bum, zas blbě. I přesto jedeš na plný obrátky, v dobré víře dobrého paliva, motor namazaný, kolo ready, na sezonu připravené, ale po 30 km v horku najednou nemůžeš. Co dřív nebyl problém, je najednou fuška. Ale proč?

Na konci června jsem dozvěděla, že mám  HIT a ABKM (což v dospělosti jsou ojedinělé případy.) Dobrý den, říkám si. Chci sportovat, ale potravinové alergie vyžadují dietu. Jak palivo poskládat?

Nebudu tu psát, co nemůžu, to by bylo na další článek. Na papíře je to jednoduché: jíst často, nejlépe 5 - 6x za den (celkem fuška tohle ujíst), malé porce, nehltat, po jídle nelehat. To je moje nová realita, když nechci mít oběd zpět po posledním soustu. Zelenou pro mě mají čerstvé pokrmy, čerstvé maso, žloutek (jo, čerstvý), brambory, rýže, žito, jáhly, mango, borůvky, rostlinné alternativy (kokos, oves, rýže) ideálně s vápníkem navíc. Kafe? No je to na hraně, každý ho snáší jinak, naštěstí varianta s ovesným mlékem mi funguje. Pohodička, říkáte si? Jenomže vůbec. 

2 měsíce jsem byla tzv. eliminační fázi. Dá se srovnat s detoxem. Tělo nedostává, nač bylo léta zvyklé. Je to boj pro tělo a hlavně pro hlavu. Absťák je tu. Posloucháte z okolí slova jako: „Ty jsi hubená, to je schválně nebo nemoc?“. Ne, do plavek nehubnu, je to B. Ale už mě nebaví celý ten kolotoč vysvětlovat. Tak řeknu, že si řeším zdraví. A tím celou věc uzavřu.

Nové potraviny v jídelníčku

Dámy a pánové, seznamte se, kokogurt a spol. nastupují jako běžná součást mého jídelníčku. Na první pohled vidíte, že se moje potraviny na nákupním seznamu od těch dejme tomu běžných, liší opravdu snad ve všech možných ohledech. 

Ráno startuji rýžovou nebo jáhlovou kaší s proteinem, ovesným mlékem, oliváčem, javorovým sirupem a mraženým ovocem, přičemž denně zvládám dvě až tři kávy. Jako dopolední sváču točím rýžové chlebíčky, kokosové vafle, kokogurty s přelivem nebo chia pudink přes noc naložený v rýžovém mléce. K obědu sázím na jistotu v podobě kuřecího masa s rýží, nebo rýžových nudlí s mraženou zeleninou. Odpoledne jím pufované chlebíčky (rýže, kukuřice, pohanka), nebo rýžový dezert a ovocné pyré. Chutě na sladké jsem na startu eliminační diety zaháněla dětskými ovocnými příkrmy - nejčastěji mango. S postupem času jsem zařadila i potraviny ze světa dospělých.

A jak je to s tím sportem?

Po 6 týdnech striktní eliminační diety mám další 3 kila dole. Můj výdej je vysoký a příjem kalorií nedostatečný. Tělo potřebuje dost doplňků, které si z jídla nemá jak vzít, a má pořád hlad. Naučila jsem se ale důležitou věc - dávat si pauzu alespoň 1-2 dny v týdnu. Na kole už se umím spokojit s tím, že v běžný den ujedu 35 km, protože i hodina a půl je fajn. Klíčové je jíst, když to jde, vlastně skoro pořád. Když mám náladu na delší trasu, je potřeba se pořádně najíst před výkonem, mít nabalenou energii s sebou a po příjezdu si lupnout protein. Před kolem si dávám větší sváču v podobě kaše s javorovým sirupem a pyré, do dresu strčím ovocnou kapsičku. Po sportu se snažím sníst vydatnější večeři. I tak, zatím to vychytat neumím. Navíc, já a vaření nejsme vůbec kámoš. Ale až dorazí podzim, a já nebudu furt v luftě, třeba bude více prostoru. 

Myslím si, že člověk, když myšlenku vyšle, tak se vrátí. Opatrně s tím, co si přejete. Loni jsem chtěla zhubnout, nešlo a už je to tu samo.

Asi to tu ještě nezaznělo, ale zásadní je nebát se vyhledat odbornou pomoc. Žádné facebookové skupinky plné pochybných rad od odborníků s vysokou školou života, žádné AI konzultace ani gůglení. Popište, co vás trápí, co děláte a věřte, že s vhodným nutričním terapeutem to vymyslíte, odladíte a vychytáte: Je to náročně, ale nevzdávejte se. Cestu do pekel v podobě výživových sond nechce zažít nikdo. Pro mě je důležité nehubnout, zastavit se na vhodné váze, fungovat v rovnováze...a nezbláznit se z toho :)

Závěrem tohoto článku chci poděkovat všem, kteří mě podporují nejen v jídle, ale i při sportu, doma a v práci. Dost to pomáhá. Lednička s mrazákem je s trochou nadsázky mým nejoblíbenějším pracovním benefitem. Už tam necpu jako dříve nanuky, ale obědy. Alkohol byl non-go, ale už jsem dostala tip, abych se cítila normálně, na HIT víno (zatím nebyla odvaha zkusit). Tímto nedělám reklamu na alkohol, ale za poslední rok jsem vypila tak půl piva, možná malého.

Nakonec vlastně už ta zpráva, že diagnóza, dokonce i obtížná, neznamená dát sbohem tomu, co máte rádi, ale hledat cestu a ne zkratky, abyste si život mohli užít, stojí za to. Sportujte! Tělo potřebuje pohyb, hlava taky. Ale s mírou. Po jídle neseďte, choďte se projít. Zkuste najít recept na 6 hodin spánku. A buďte rádi za lidi kolem sebe, kteří vás v tom nenechají.

Jana, ta z Koloshopu, ta z marketingu, co ví, že HIT není vždy hit.