Běhej Lesy Karlštejn – Příroda, kopce a trochu diskotéky

Závod Běhej lesy mám moc rád. Trasa vede krásnou přírodou okolo hradu Karlštejn, kde se naběhá 18 km. Na této vzdálenosti se nastoupá 560 m a je zde minimum asfaltu. Ideální.

Publikováno: 4. 5. 2026

4 min. čtení

Tento rok mi vyšel tak, že jsem byl ještě v sobotu v práci. Takže. Dopoledne práce, pak sednout od auta a dostat se na start. Díky komplikacím s parkováním jsem na startu na poslední chvíli. Sice v první vlně, ale úplně vzadu a rozcvičen minimálně.

Vybíhám. Tempo je pro začátek spíše výletní. Ale co. Aspoň to nepřepálím. V celkem volném tempu se prodírám davem a dávám pozor, abych špatně nešlápnul nebo o někoho nezakopl. Výhoda výběhu ze zadní řady je, že člověk předběhne hromadu lidí, což mu může dodat sebevědomí. Trochu mě začíná tahat levé lýtko. Asi důsledek (ne)rozcvičení. Snad se to nezhorší.

Po chvíli se dostaneme k asi největší “atrakci” - lomu Amerika. Seběh je spíš na jistotu. Nemá cenu se nikam zbytečně hnát a riskovat zranění. Své nebo někoho jiného. V protisměru potkáváme lidi, kteří běží trasu 30 km. Borci. Už jsme na dně lomu. Připomíná to tu obrázky filmy Poklad ve Stříbrném jezeře. Někdo si zde dělá selfie. No nic. Na romantiku není moc času. Co jsme si seběhli, musíme zase vyběhnout. Tím, že je příjemných 13 stupňů to není takový očistec jako v létě, kdy do vás praží sluníčko, skály jsou rozpálené a vzduch se ani nehne.

Ani to netrvalo dlouho. Stoupání je delší, ale ne moc prudké. Spíš tempařské. Sbíháme do vesníce Mořina. Běží se po louce, kde je širší a pevná cesta. Vyplatí se tedy natáhnout krok a pustit to z kopce dolů a získat pár vteřin “zadarmo”.

Teď nás čeká další výběh nad Mořinu. Je delší než ten předešlý. Mám ho rád. Hlavně kvůli fanouškům podél trati. U jednoho domu hraje disko, pán domácí má vozembouch. Nezdá se to, ale člověka to docela nakopne.

Jsme nahoře. Před námi je píše rovinatý úsek se seběhem k silnici. Snažím se vydýchat a ujistit se, že je to dobré. Není. Trochu se mi zvedá žaludek a hlavně mě berou křeče do břicha. Naštěstí je za chvíli občerstvovačka. Na ní na chvilku přecházím do chůze. Trochu lepší, ale ne o moc. V následujících 6 km mi běh moc nechutná a snažím se minimalizovat ztráty.

Před námi je další relativně krátký výběh, který je však zakončený prudkým “brdkem”, kde hodně závodníků přechází do chůze. Tak jo. Uvidíme jak na tom jsem. Budu se snažit ho vyběhnout celý a doufat, že mě nevezmou zase křeče do břicha. Nevezmou. Vyběhnu to celý, několik lidí i předběhnu. Před námi je asi nejhezčí výhled na Karlštejn.

Tady se pro mě závod láme k lepšímu. Začíná se mi běžet lépe. Žádné křeče. Jen nohy trochu začínají tuhout, ale nic hroznýho.

Jsme v obci Karlštejn. Běžíme i přes hrad. Nicméně v této fázi závodu člověk nemá moc síly na obdivování památek.

Lehkým singletrackem sbíháme k Dračí skále. Cestou míjíme trochu nechápající turisty. Poslední seběh závodu. Teď už to bude jen do kopce. Čeká nás velké finále. Teď se ukáže, jak na tom kdo je. Je to 2,5 km do cíle. Tady už to nebude žádný taktizování a schovávání se. Buď to půjde nebo ne.

Zatím to jde. Hlavně v klidu, plynulý tempo a nenechat se vybláznit. Nikdo neblázní. Část lidí přechází do chůze. Někteří se zase rozběhnou a doběhnou mě. Snažím se běžet souvisle. Tohle cukání není pro mě, ale každému vyhovuje něco jinýho. Občerstvovačka. Poslední kelímek s ionťákem a vodou jde se zase na to. Není na co čekat.

Kopec se začíná utahovat. Na konci tohoto úseku další prudký místo. Rvu to na sílu a nějak to přeběhnu. Trochu se to narovnává a člověk se může trochu vydýchat. Ale jen na chvilku. Zase stoupání zakončené kratším “brdkem”. Zase to rvu spíš na sílu. Připadá mi, že jsem ho skoro vysprintoval. Skupinka se kterou jsem běžel je sice za mnou, ale nohy mi totálně ztuhly. Přecházím do trochu volnějšího tempa. Trochu natahuji krok.

Podle cedulí už vidím, že zbývá cca 400 m do cíle a skrz les je už vidět cílovou louku. Dobře. Ještě to trochu popoženu. Už jsem na cílové louce na posledních 50 m. Přecházím do “spritnu”. Já vím, malichernost, když člověk běží někde okolo 200. místa, ale mě to baví.

Míjím borce v šedém triku. Výzvu přiímá a taky zrychluje. Tak jo, bude sranda. Je kousek za mnou, ale….začíná mě tahat sval ze zadu na levém stehně. Neomylná předzvěst křečí. Zvolním. Předběhne mě, ale ne o moc. Posledních pár metrů. Ještě to zkusím. Kous…křeč se zakousla nemilosrdně a do cíle doskáču po jedné noze.

Nakonec z toho byl čas 1:42:42 a 159. místo ze 700. Nakonec to dopadlo celkem dobře.

Pokud si chcete okruh proběhnout i během roku je to možné až na několik vyjímek, které jsou otevřené jen během závodu, ale dají se oběhnout. Trasa ve formátu GPX ke stažení zde.