Gravel není jen móda, ne, né...

Zima už konečně ustupuje a tak jsem se rozhodl zahájit sezónu po zimní úplné pauze od cyklistiky. Sedám doma k mapám a vím, že pojedu do pískovců Máchova kraje, abych snad unikl blátu a sněhu. Proč k mapám? Protože nějak tuším, že růžová přerušovaná čára na nich, tedy na bajku tolik odmítaná cyklostezka, by mohla být ono, když si vyberu ty, které nevedou po asfaltu. Nakonec z toho byl okruh měřící přes 70 km převážně šotolinou a trochu traily. Pospojováno silničními přesuny. A proč právě takto? Chci přeci konečně pořádně otestovat štěrkolet Cannondale Topstone. Ponechávám auto na Skalce a vyrážím...

Kolo od začátku bavilo svižným projevem ve srovnání s bajkem. Bahno ani sníh se nekonalo. Při projetí prvním úsekem šotolinou jsem ubral tlak v pláštích na 2 atm. Přibylo rázem pohodlí i přilnavosti. Pláště mám obuty bezdušově a hlasité zazvonění kamene po nárazu na ráfek se konalo jen jednou za celý den a bez defektu. Zrychlil jsem v rozbitém povrchu. Sjezdy se nedaly valit tak rychle jako na bajku, ale průměrně bylo kolo určitě rychlejší. Holt užší pláště, absence odpružení a jiný úchop vyžadují trochu rozvahy. Pozice na kole a to, jak nakonec reagovalo při projíždění až typickým MTB terénem, však překvapilo velkou ochotou vše projet a značně připomínalo právě kolo horské.  Pozice za řidítky, která prakticky neustále vybízela k výkonu a nezřídka i se zalehnutím do obloků přinášela zajímavý efekt. Pěkně ubývalo naplánované trati a přitom nijak extra nepřibývala únava.

Takže teď už s jistotou mohu říct, že vím, co je gravel. 
Na šotolinách a lesáckých či polních cestách nemůžete jet lépe s jiným kolem. Pro to je prostě stvořeno. V testu v trailech, které vyhledávám na MTB se jede rozvážněji, přesněji musíte hledat stopu, přiměřeně se držet řidítek ( ani hodně ani moc ) a dobře dávkovat brzdy, což se Sram Apex není vůbec problém. No ale projedete nakonec opravdu překvapivě snadno poctivě terénní místa. Při přesunech po silnici kolo nezdržuje, trochu si odpočinete, neřešíte štěrk ani díry. Obojího je na okreskách po zimě hojně. Z kopce rádo frčí i přes 60km/h bez námahy a s klidem a to stačí. Na vyšší rychlost ( k 70 km/h ) by to chtělo více než 40 zubů na převodníku, ale tohle kolo přeci není na silniční závody, že?! Překvapily brzdy, které opravdu dobře a předvídatelně fungují. Překvapilo, že hliníkový rám není žádný tvrďák a docela tlumil. Jak to u Cannondale dělají?? Nepřekvapila dobře tlumící a přitom pevná vidlice. Nepřekvapilo bezproblémové řazení Sram Apex. Potěšilo, jak ochotně na jemnou výzvu se zvedá nejen předek, ale i zadek. Kořeny tak prostě nepřejíždíte, ale přeskakujete. Samozřejmě v rozumném tempu.
Potěšilo přesné řízení a klidný projev při vedení kola požadovanou stopou.

Topstone je ve skupině gravel jeden z těch trochu jiných i když to není hned vidět. Geometrie je totiž delší, rám nižší a zadní stavba kratší než u jiných. Přiklání se tak ke genům MTB kol více než k silničním. A to je zatraceně dobře. Alespoň pro mě. Stále více se kloním k tomu, že je celkově projevem XC MTB blíže. Tvrzení je to samozřejmě trochu přehnané a až na něj nasadím lehká silniční kola s odpovídajícími plášti, zase to popřu. K testu určitě dojde a letos na něm takto pojedu Krušnoton.

Co nikoho moc nepotěší. Bajker, který má doma i silnici ji bude asi chtít prodat jako nepotřebnou věc. Silničář vlastnící MTB na občasné vyjížďky s přáteli zase bude dávat inzerát na prodej MTB. Tohle dilema, a to Vás varuji, Vás čeká, jakmile zkusíte některý z dobrých štěrkoletů a tím Cannondale Topstone určitě je.První výlet byl skvělý. Já odstavuji silničku a místo XC MTB bajku bych měl raději doma něco „těžšího“, jinak budu stále řešit, na čem že vlastně pojedu. Letos to bude asi hodně o Topstone a myslím, že se v technice s takovým kolem mám hodně co učit a tak bude fun factor asi ještě stoupat. 

Gravel tedy není vůbec móda a případné antipatie jsou zbytečné, zvědavost je na místě a zkusit je tedy třeba. Pozor! Značně návykové.

Honza Bubla, ambasador Koloshopu