Proč mám rád jízdu na trenažeru se Zwiftem

Tenhle virtuální svět mě pořád baví. Slyším od kolegů, že jim to umělé prostředí nesedí, že dávají přednost reálné krajině a zvuku plášťů po asfaltu. Ale já jsem vyrůstal na GTAčku a Need for Speed, takže pro mě je Zwift přesně to pravé. Hra, která má smysl a kde se u toho i pořádně zapotíte.

Každý rok mě to znovu chytne. Zwift pravidelně přináší nové trasy, výzvy a tréninkové možnosti, takže se nikdy nenudím. A i když šlapu doma, mám pocit, že se opravdu posouvám dál.

Virtuální kola, skutečná radost

Co mě na Zwiftu baví možná nejvíc, je to, že si všechno, co máte, musíte vyjet. Není to jen o číslech nebo levelech - za odjeté kilometry a splněné výzvy získáváte nové rámy, kola i doplňky. A i když jsou jen virtuální, má to svoje kouzlo.

Ve své „virtuální garáži“ už mám pěknou flotilu kol, třeba Cannondale SystemSix, Synapse, SuperSix EVO, ale i Trek Madone a Pinarello Dogma. Každé kolo má jiné jízdní vlastnosti, jinou tuhost, jinou aerodynamiku a Zwift to dokáže skvěle simulovat.

Závody, výzvy a komunita

Zwift ale není jen o solitérním šlapání. Baví mě i závody a skupinové jízdy, ať už s českými Zwiftery, nebo úplně neznámými lidmi z druhého konce světa. I krátký závod na třicet minut dokáže člověka vyždímat, ale právě v tom je to super.

Co mě na Zwiftu opravdu baví, je komunita. Je skvělé potkávat při jízdě lidi z celého světa. Kolikrát se k někomu jen tak přifařím a jedeme spolu delší kus trasy. Někdy se z toho vyklube spontánní závod, jindy spolupracujeme ve skupině, třeba při eventech nebo výzvách, kde si navzájem pomáháme držet tempo.

A po závodě si v chatu prostě napíšeme pár slov. Poděkujeme si za spolupráci. A často z toho vzniknou i virtuální přátelství. Zwift je navíc propojený se Stravou, takže s některými jezdci se propojujeme i tam. Je pak fajn sledovat, jak se jim daří i mimo Zwift. Vidět jejich fotky a výjezdy z různých koutů světa. Najednou si uvědomíte, že ta komunita není jen virtuální a že i přes obrazovku se dá navázat opravdové sportovní přátelství.

Na závěr

Trenažer už dávno není jen „nouzovka“ na zimu. Se Zwiftem se z domácího ježdění stává plnohodnotná zábava, skvělý trénink a často i společenský zážitek. Nejde jen o to „držet nohy v pohybu“. Zwift dokáže člověka vtáhnout do světa, kde se z jízdy na místě stává cesta kolem “celého světa”. Můžete jezdit po Watopii, projet si Londýn nebo New York, potkat přátele, soutěžit a zlepšovat se, a to všechno bez ohledu na počasí.

Když pak po tréninku slezu z kola, mám stejný pocit uspokojení jako po klasické vyjížďce venku. Unavené nohy, prázdná láhev, mokrý ručník, ale hlavně dobrý pocit, že jsem udělal něco pro sebe. A o tom to celé je. O radosti z pohybu, z pokroku a z toho, že cyklistika má díky novým technologiím moderní rozměr.

A to, že si svoje vysněné kolo musíš poctivě odmakat, byť jen virtuálně, dává téhle hře i tréninku opravdové kouzlo.