Noční výstup na Milešovku

Start je mezi 14:00 - 16:00 hodinou. Dle FB stránky vím, že je dlouhá fronta na registraci, tak než dojdu na start, posilním se skvělou kávou a perníkem v ústecké kavárně. Poté vyrazím na registraci, kde je stále fronta, ale již kratší. Mám startovní č. 684 a vybírám “kratší” verzi pochodu, tedy jen 28 km. Ještě se pozdravím s pár známými, popřejeme si hodně štěstí a jdu na to.

Zapínám své Garmin Vivoactive 5, dnes chůzi a v 15:19 opouštím start. Co nesmím zapomenout, je krásné počasí. Slunko, 10 °C, předpověď bez deště, co více si přát? Jen stihnout západ slunce nad Ústím. Čeká mě přes 1000 výškových metrů, není čas ztrácet čas, plán je, dokud to jde, tak jdu a nezastavím, ideálně až v Bílce. To už budu mít před sebou onu královnu Středohoří a bude třeba se zastavit, tedy takhle si to myslím v Ústí :-)

Za chůze uklízím termosku a vytahuji preventivně už čelovku Silva, za chvilku bude nezbytným a důležitým doplňkem. Tak nabitá je, doufám a je. Přejdu silnici a čeká mě úsek kolem 2 km s podložím bahna, jako každý rok, naštěstí neprší, tak to klouže méně. Ale představte si, že projde před vámi přes 600 lidí, to se prostě občas boříte a doufáte, že sebou neprásknete o zem.

Říkám, omlouvám se, ale nebudu mluvit. A začíná stoupání z Bílky na Milešovku, bolí to, nebudu lhát. Je teplo. A otázka, proč si to dělám? No přesně proto, že za rok znova. To jsem já. A díky, že můžu. Dnes funím, tempo nic moc, stále jdu v mikině, pod ní vrstva s dlouhým od Craftu a pod ní konkurenční Swix s krátkým, nikomu to neříkejte. Ale funguje to bezva. Dynafit vesta je boží. Má kapsy, hřeje, límec, větrám zipem, nákrční, paráda a je více teplo. Až mě překvapuje, jak moc. To zatím nepamatuji. 

A už ji vidím, jo, je tam! Vrchol Milešovky, klasický pohled na teplotu a rychlost větru. K mému překvapení na Milešovce dlouhá fronta na razítko, no snad moc nevychladnu. Razítko mám. Jdu se převléct na sestup, péřovku, klasika, která funguje. Pozdravím se s kolegou Radkem, který jde letos poprvé. Beru čepici a jdeme na sestup směr Černčice. Šutry, prsty bolí, tak si řikám. Ty nesmrtelné fusky Darn Tough, o kterých jsem tolik četla. Jak skvěle fungují, podrží, podpoří, nezapáchají, neroztrhají, samé ne a mě prsty už krečují, jak naráží do špiček, je na ně čas. Tak sundavám fusky od Salewa, beru ty “s medvědem” a dnes (2 dny po) si říkám, jak to byl skvělý nápad! Nárazy se zmírnily. Dokloužeme po bahně do Černčic a čeká nás teď už jen pár kiláků do konce via Lelov a na náves do Žalan. Cesta je vždy dlouhá, za tmy hezká, ale ten asfalt, to radost není. Ale nevadí, už jen kousek a stále je teplo. Jen lenost mi nedovolí zastavit a převléct, už to dojdu v péřovce. 

Chvilku po půl jedenácté, náves Žalany a cedule Konec pochodu. Mám radost, že jsem došla a těším se na příští rok. Čistý čas na 28 kilometrech, je 6:20 hod, uteklo to ani nevím jak. Těším se na spánek, i když nepřišel tak rychle.

Děkuji všem, kteří mě podpořili, psali zprávy a fandili na cestě. Každá cesta je cíl. A proto znova opakuji, v přírodě je nejlíp a na horách pochybnosti neexistují. Díky, že můžem a Carpe diem!

Jana