Furkapass, Sustenpass a Grimselpass - tři ikonické švýcarské průsmyky na kole

Tři ikonické průsmyky, více než 3 500 výškových metrů a přírodní kulisy, které vypadají jako z pohlednice. To vše vás čeká během jediné jízdy, která vás nejen fyzicky prověří, ale zároveň nabije novou vášní pro horské silnice. Každý průsmyk má svůj vlastní charakter – od ledovcové elegance Sustenpassu, přes dramatické přehrady Grimselpassu, až po ikonické serpentiny Furkapassu, známé z bondovky „Goldfinger“.

Proto, když mi kamarád Lukáš v rámci naší dovolené ve Švýcarsku navrhnul absolvování této trasy, neváhal jsem. No dobře, přiznávám, že při první pohledu na parametry okruhu 120 km a 3 500 výškových metrů mírné pochyby byly. Tolik výškových metrů jsem nikdy na jeden zátah nezajel. Ale tohle jsou přesně ty výzvy, kvůli kterým mám tak rád silniční cyklistiku. Rozhodnutí padlo tedy správné a čekalo se jen na vhodné podmínky.

Ty nastaly poslední den dovolené, ideální počasí bez srážek, rozumná teplota a takřka žádný vítr. Jako startovací bod bylo zvoleno malé městečko Wassen, které leží nedaleko ústí Gotthardského tunelu. Auto jsme odstavili na malém parkovišti kousek za městem, připravili kola a plni odhodlání vyrazili vstříc zážitkům. Pro samé nadšení jsem oba zapomněli na to, že by bylo vhodné se namazat opalovákem...

Z Wassenu na Sustenpass (2 224 m n. m.)

Z Wassenu jsme se vydali na východ po silnici č. 11 směrem na Sustenpass. Žádné rovinky, už od prvních kilometrů začíná stoupání dlouhé 18 km – nikoli příkré, ale vytrvalé, průměrný sklon okolo 7 %. Čeká nás překonat prvních 1300 výškových metrů.

Silnice se postupně zařezává do úbočí hor a brzy se otevřou první výhledy do hlubokého údolí řeky Reuss. Snažím se najít vhodné tempo, abych zbytečně nepřepálil začátek. 5 km před koncem stoupání následuje krátká pauza u občerstvení Sustenbrüggli, kde nám ochotná obsluha poskytla opalovací krém, abychom napravili ranní zaváhání. Pak už jen pár serpentin, průjezd tunelem a jsme na Sustenpassu. Nastoupaná výška se projevila na teplotě, navíc docela fouká, takže povinné foto u cedule, obléct vestu i bundu a hurá dolů.

Sjezd do Innertkirchenu a výjezd na Grimselpass (2 164 m n. m.)

V jedné z posledních serpentin už zřejmě vypadám dost unaveně, neboť opodál stojící motorkář mi nabízí vodu. S díky odmítám, zásoby na poslední kilometr už vystačí. Hotovo, hurá do hospody na oběd. Oba volíme klasický Wurst s hranolkama, ty hlavně pořádně osolit, proti křečím.

Z Grimselpassu na Furkapass (2 429 m n. m.)

V dáli jsou vidět serpentýny na Grimselpass, které jsem před chvíli sjížděl, a hned vedle jsou vidět pozůstatky ledovce Rhonegletscher, který kdysi sahal až dolů ke stanici Gletsch. A já netrpělivě vyhlížím poslední serpentinu s legendárním hotelem Belvedere. Vím, že tam bude čekat Lukáš a mě pauza.

Konečně, hotel v zatáčce! Nyní již bohužel několik let chátrá bez využití. Fotka průjezdu s touto ikonickou budovou v pozadí je pro mě prostě nutnost. A kvůli rušnému provozu se povedla až na potřetí.

Teď už zbývá jen posledních 150 metrů stoupání a 3,5 kilometru na vršek Furkapass. To už dám, i kdybych měl dojít pěšky. Nacházíme se v nejvyšším bodě celé trasy - na 90. kilometru, skoro 2 500 m.n.m. Takhle vysoko jsem nikdy na kole nebyl. Zbývá pak sice ještě dalších 30 kilometrů, ale už je to jen jízda z kopce.

Sjezd zpět do Wassenu

Na vrcholu už se moc nezdržujeme, čas utekl rychle (nebo já jel pomalu) a je potřeba jet dolů. Fotka u cedule ale být musí, chystáme se na selfie a v tom slyším: „Hele Koloshop, vy budete z Česka, že? Chcete vyfotit?“ Takže foto máme komplet. A hurá na poslední sjezd. Opět nechávám Lukáše odjet a užívám si výhledy do údolí. V údolí mezi vesnicemi Realp a Hospental přichází snad první rovina, doposud se jelo buď jen nahoru nebo dolů. Samozřejmě nám ji zpříjemnil hezký protivítr. Z Hospentalu vede odbočka na Gotthardský průsmyk vedoucí do Itálie. Ten si necháme na příště.

Koukám na tachometr a stále chybí spousta výškových metrů do cíle. Naštěstí směrem dolů. Z Andermattu je to hezký sešup za odměnu. Jsme zpátky ve Wassenu u auta, čas čisté jízdy něco málo přes 7 hodin. Hlášení na mém starším Garminu o slabé baterii mi připomíná, že si musím pořídit nový budík, tuto trasu zvládl tak tak.

Pár poznatků na závěr

Trasa určitě není pro hobíky, něco málo je potřeba mít v nohách najeto. Přecijen se atakuje hranice 4000 nastoupaných metrů se třemi náročnými a dlouhými stopáními. Všechny tři průsmyky spadají do kategorie HC, takže tento okruh by klidně mohl patřit mezi náročné horské etapy na grand tour závodě. Hodně zajímavé na trase je, že v podstatě skoro pořád jedete buď nahoru nebo dolů, potkáte jen minimum rovinek.

Je potřeba vyjet brzo, dostatečná časová rezerva vám umožní si naplno užít vše, co trasa nabízí: serpentýny, parádní asfalt i nezapomenutelné výhledy.

Důležité je kvalitní oblečení, protože rozdíly v teplotách v údolí a na vrcholcích průsmyků jsou i při hezkém počasí velké. A do toho člověk musí počítat s velmi proměnlivým počasí v horách. Nás naštěstí nic takového nepotkalo. Já osobně jsem trasu odjel ve slabém funkčním tílku a dresu, na sjezdy jsem si vždy nasadil slabou větrovku i vestu. 7 hodin v sedle je znát, takže je potřeba mít dobré kalhoty a sedlo, na které je váš zadek zvyklý.

Samozřejmě je potřeba mít zásoby jídla a pití, gely a tyčky s sebou jsou základ. Já používám švýcarský Sponser. Na vrcholcích průsmyků a dole ve vesnicích jsou restaurace a hospůdky, na dlouhých přejezdech a stoupáních ale tolik možností není.

A také je potřeba mít připraven řádně stroj. Správný tlak v pláštích dodá komfort na celodenní jízdu a stabilitu při sjezdech. Počítejte, že brzdy dostanou zabrat, takže zkontrolujte, jak jsou na tom brzdové destičky. Já jsem hodně ocenil compact kliky 50/34z a ne tolik běžnou kazetu na silničce s 36z největším pastorkem, to je ve stoupáních hodně znát.

Trasa pro mne byla sice náročná, ale opravdu krásná. Přesně pro tyhle okamžiky, kdy člověk maká, jede na hraně svých možností a je pak za to pořádně odměněn, jsem si zamiloval silniční cyklistiku.