Aneb co se stane, když vezmete tělo i mysl na úplnou hranu.
Tohle ve mně pořád rezonuje. Možná proto mě to přitahovalo. Nejen absolvovat Ironman, ale dát si i vysoký cíl a hlavně zjistit, co se stane, když na půl roku osekám všechno, co není práce, trénink nebo spánek. A zkusím posunout limity o kus dál. Jak tělem, tak hlavou.
Při registraci na závod jsem tušil, že to nebude jen sportovní výzva. Věděl jsem, že to bude zatraceně těžký půlrok, ale byl to závazek. Vůči sobě, vůči tomu, kam v životě směřuju. Ironman není o medaili. Je to o tom, co vás čeká na cestě tam. A co z té cesty zůstane, až do cíle doběhnete.
Zní to jako cliché, ale až po závodě si člověk skutečně uvědomí, že cílová čára byla jenom třešnička na dortu.
Příprava na Ironmana je drsná. Říká se, že je potřeba aspoň 10 hodin tréninku týdně. Já trénoval každý den, někdy i dvoufázově. Týdně mezi 11 a 15 hodinami – plavání, kolo, běh. Ať prší, sněží nebo hoří pracovní termíny, když to máte zapsané v tréninkovém plánu, jdete. I kdybyste zrovna radši vyměnili bazén za postel.
Na půl roku jsem ze života odstřihl úplně všechno, co se netýkalo práce nebo tréninku. Přátelé, zábava, neplánované akce? Ne. Ne proto, že bych nechtěl, ale protože bych to jinak nedal. Každý den byl jen trénink – práce – spánek. A znovu. A znovu. Bez kompromisů. Tohle není žádné heroické gesto. Je to prostě realita. Když chcete z těla vymáčknout maximum, něco za sebou nechat musíte.
Věřte, že se chvílemi ocitnete úplně dole. Mentálně i fyzicky. A s tím se musíte naučit pracovat. Já měl tyto chvíle v květnu. Počasí hrozné, práce se sypala, únava narůstala. A závod za měsíc a kousek. V takové chvíli rozhoduje jediné – disciplína a proč. Proč to dělám? Proč si tím znovu a znovu procházím? A pokud to "proč" není dost silné, tak vás to položí.
Věřím, že každý z nás má v sobě víc, než si myslí. Jen to nevíme, protože nežijeme dost na hraně. Ironman vás tam vezme. Do míst, kde už je všechno jen o hlavě. A když to projdete, změní vás to. Ne nutně navždy, ale zanechá to v člověku stopu, ke které se určitě bude jednou rád vracet.
Po dvou měsících přípravy jsem začal cítit, jak se tělo adaptuje. Jak reaguje na trénink, jak se zlepšuje. Výkonnost rostla a s tím i důvěra. V tělo i v proces. Měl jsem v ruce všechna data, optimalizoval jsem plán, ladil trénink, suplementaci, regeneraci, detaily. Každý den znamenal krok vpřed, a s tím ruku v ruce i respekt sám k sobě.
V dnešní době každý hledá balanc, a je to v pořádku. Ale občas je potřeba jít úplně proti tomu. Udělat krok do extrému. Proč? Protože právě extrém dává z dlouhodobého hlediska největší smysl. Najednou si uvědomíte, kolik toho zvládnete, když není jiná volba. A tenhle kontrast vám později pomůže v běžném životě. Najednou řešíte věci s větším klidem. S odstupem. Protože víte, co jste zvládli a čeho jste schopni.
Nehledejte svatý grál. Držte se toho, co znáte a co vám vyhovuje. Já jsem v podstatě točil 5 jídel stále dokola. Všechno je to jen o tom mít dostatek sacharidů a bílkovin.
Tělo dostane pořádný “záhul” a není na místě spoléhat na to, že ze stravy dostane vše co potřebuje. Se základními suplementy neuděláte nikdy krok vedle.
Magnesium, omega-3, D3+K2 jsem užíval denně. Iontový nápoj na tréninky nad 45 minut, recovery drink po těžších trénincích a kreatin nebo kolostrum občasně.
Pokud se chcete posouvat, je dobré znát data a nespoléhat se jen na pocity. Přestože se v životě snažím hodně řídit intuicí, trénink je úplně jiná story. Měřil jsem, ladil, vyhodnocoval. Tohle je pro mě klíč. Je potřeba se podívat pravdě do čísel. A pokud se ukázalo, že tělo nestíhá, plán jsem upravoval. Když šlo vše podle plánu, navyšoval jsem hodiny. Je to šachová partie s vlastním organismem.
Dokončit závod je pocit k nezaplacení. Je to brutální, ale stojí to za to.
Neříkám, že Ironman je pro každého, ale extrémní výzva, která vám nedá nic zadarmo?
To je dnes vzácná zkušenost. A paradoxně – právě ta vám může přinést nejvíc.
Ironman přinese obojí.
26. října je průměrná denní teplota zhruba 10°C. Což pro většinu cyklistů znamená blížící se konec cyklistické sezony nebo rovnou zazimování svého biku či silničky a přípravu trenažérů. Ne tak pro…
Ledovcové jezero Lago di Garda obklopené vrcholy s výškou 2000 m.n.m. připomíná svým vzhledem severský fjord. Jen je tam lepší počasí. Nachází se na severu Itálie v regionu Tridentsko, přibližně tři…
Po týdnu chůze sněhem i blátem, lezení do kopců a nedobrovolné koupeli v horském potoce jsme se objevili na recepci. Splavení, možná lehce nevonící a špinaví hikeři. Umíte si představit, jak se na…
Kvalita prověřená časem
Pouze ověřené produkty
Poradíme vám s výběrem
V zázemí dvou prodejen
Po - Pá: 9:00 až 17:00 hod.
Odpovíme do 24 hodin