4 dny s mými novými trekovými holemi Silva na Lesní stezce Labské pískovce (Forststeig)

Trekové hole jsou skvělým společníkem, protože ulevují kolenům a dodávají stabilitu, ale také podporují vzpřímený postoj, což zajišťuje lepší rozložení váhy na boky, takže záda a ramena vám poděkují. Jsou zkrátka skvělou investicí pro každého, kdo chce šetřit své tělo, aby mohl po stezkách tohoto světa chodit co nejdéle. Využít se ale dají i jinak: například když si potřebujete udržet od těla zvědavé krávy nebo když chcete zjistit, jestli vám bahnitá tůň před vámi spolkne jen chodidlo, nebo rovnou celé lýtko.

Lehčí a rychlejší? Hliníkové hole Silva ze slitiny 7075 s rychloupínáním Flick-Lock

Se svými věrnými holemi Leki Manaslu Classic jsem byla roky nadmíru spokojená, protože jsou nezničitelné a naprosto spolehlivé. Na druhou stranu jsou ale dost masivní a kvůli šroubovacímu mechanismu se s nimi manipuluje poněkud zdlouhavě. Protože bych v budoucnu ráda chodila nalehko a rychleji, začala jsem se poohlížet po alternativě. Volba nakonec padla na model od švédského výrobce Silva, který nabízí skvělý poměr ceny a výkonu. Velkým plusem je, že gumové botičky i sněhové talířky jsou již součástí balení. Hliníkové hole od Silvy jsou zhruba o 150 g lehčí než moje Leki a namísto šroubování mají rychloupínací klipy (tzv. Flick-Lock) pro snazší a rychlejší nastavení délky. Pokud máte stejně jako já v plánu přejít na ultralehký stan, který se staví pomocí trekových holí, tenhle mechanismus vám život v kempu rozhodně dost usnadní.

Místo toho jsem odstartovala u vesničky Cunnersdorf a po Forststeigu šla čtyři dny až do cílového bodu na nádraží v Schöně.

Praktický test: Hole Silva vs. Forststeig

1. den: Z Cunnersdorfu na bivak Zehrborn – první dojmy

Po příjezdu do Cunnersdorfu následoval rychlý výstup z autobusu a rovnou na trasu. Ta vede po hřebeni jižně od vesnice. První stoupání na sebe nenechalo dlouho čekat, a tak jsem samozřejmě neváhala ani minutu a vytáhla nové hole. Díky systému Flick-Lock byly během okamžiku nastavené na správnou délku a připravené k akci. I váhový rozdíl oproti mým starým Leki, který na papíře nevypadal nijak závratně, byl hned od prvních metrů překvapivě znatelný a příjemný. Doslova s lehkostí a prostou radostí, že jsem zase na cestě, jsem procházela venkovskou idylou kolem známých skalních útvarů jako Signal a Katzfels a užívala si první parádní výhledy.

Nakonec mě Forststeig zavedl strmým klesáním do údolí Dürrebielegrund, což byla pro hole Silva první opravdová zatěžkávací zkouška. Jedna z holí se pod mou vahou při sestupu mírně zasunula. V netrpělivém spěchu na startu jsem asi klip Flick-Lock dostatečně nedotáhla. Všechny zámky jsem proto rychle seřídila a upevnila. Při dalším prudkém sestupu k bivaku Zehrborn už vše drželo jako přibité a první etapa byla úspěšně za mnou. Po postavení stanu a nabrání vody u blízkého pramene Zehrborn zbyl ještě spousta času na to, abych si dosyta užila večerní pohodu v tábořišti.

Malá poznámka pod čarou: Trekové hole se skvěle hodí i k odhánění drzých lišek, které se vám v noci snaží okusovat podsedák.

2. den: Z bivaku Zehrborn do Tisé – Flick-Lock a korková madla sbírají body

Až na noční setkání s liškou byla noc klidná, takže jsem ráno mohla plná sil vyrazit na druhou, fyzicky nejnáročnější etapu. Tropické letní teploty a hned první strmý kopec mě rychle zahřály a já si v duchu gratulovala ke svému rozhodnutí zvolit opět hole s korkovou rukojetí. Už u svých předchozích holí jsem si oblíbila skvělý úchop a schopnost tohoto materiálu odvádět vlhkost. I s upocenýma rukama byla madla holí Silva na dotek příjemně suchá a neklouzala, takže jsem se mohla plně soustředit na cestu.

A ta mi dala zabrat jak profilem, tak nádhernou krajinou. Forststeig mě vedl strmě nahoru a dolů po obou stranách údolí Bialatal, kolem bezpočtu zajímavostí, jako je vyhlídka Johanniswacht nebo mohutné Herkulovy sloupy. V těchto místech byly hole občas spíše na obtíž, buď proto, že jsem potřebovala volné ruce k lezení, nebo kvůli příliš úzké stezce. Své staré Leki bych v takových úsecích musela nést v ruce rozložené – jejich neustálé šroubování do transportní velikosti by mě otravovalo. Se Silvami to šlo naproti tomu bleskově a tuto flexibilitu jsem si okamžitě zamilovala.

Jakmile bylo poslední stoupání z údolí za mnou, cesta mě vedla krásnými lesy až do české vesnice Tisá. V kempu Spartak, který provozuje velmi milý starší manželský pár, jsem postavila stan a skvělý letní večer zakončila v bistru Pod Kaštany s výborným jídlem a vychlazeným pivem.

3. den: Z Tisé na bivak Taubenteich – trvalé pohodlí i na delší trase?

Předposlední den sliboval hned několik vrcholů celé cesty, přičemž ten první na mě čekal přímo za dveřmi stanu – kemp Spartak totiž leží hned u Tiských stěn, oblíbené horolezecké oblasti, které se trefně přezdívá „skalní město“. Tisá a její stěny sice neleží přímo na trase Forststeigu, ale rozhodně stojí za zacházku. Druhý, tentokrát doslovný vrchol na sebe nenechal dlouho čekat: krátce za Ostrovem se cesta šplhala na nejvyšší bod Děčínské vrchoviny, na Vysoký Sněžník (Děčínský Sněžník). Výstup byl odměněn fantastickými výhledy a osvěžujícím větrem, načež mě stezka vedla dolů skrze prosvětlené březové háje s hustými koberci borůvčí.

I tento den byl plný strmých a kamenitých pasáží a já byla ráda, že mám hole s sebou. Stále nabízely stoprocentní pohodlí. Díky korkovým madlům a příjemně měkkým poutkům mě nikde nic nedřelo ani netlačilo – což při celodenním několikahodinovém používání rozhodně není samozřejmost. Po příjemném večeru s ostatními turisty skončil předposlední den na bivaku u rybníka Taubenteich.

4. den: Od bivaku Taubenteich na nádraží Schöna – finální zkouška odolnosti

Poslední den na Forststeigu začal poměrně líně, protože nikomu se nechtělo loučit se skvělou partou ani se vracet zpátky do civilizace. Nakonec jsme se ale přece jen zvedli a vyrazili. Stezka mě toho rána vedla chladnými, kořeny protkanými lesními roklemi s drobnými potůčky. Jak se po nich sestupovalo? Přesně tak: prudce dolů. Při překonávání jednoho obzvláště hlubokého schodu jsem přenesla téměř celou svou váhu na jednu z holí. To na ni bylo asi moc, protože se výrazně zasunula. Naštěstí moje noha už stála pevně na zemi, takže jsem rovnováhu bez problému udržela. Tahle situace ale mohla dopadnout i mnohem hůř. Překvapeně jsem znovu zkontrolovala nastavení všech klipů Flick-Lock. Víc utáhnout už ale nešly, jinak by je nebylo možné vůbec zavřít.

Trochu zklamaná, ale s dobrou náladou jsem pokračovala dál, užila si poslední nádherné výhledy z Großer Zschirnsteinu a proklestila si cestu temnými údolími a širými moři kapradin. V následujících strmých pasážích už hole držely bez jediného problému. V údolí Gelobtbach jsem se ještě rychle osvěžila v tůni před cestou vlakem, načež zbývalo už jen posledních pár kilometrů do cílového bodu na nádraží v Schöně. Tam jsem se s lehkou nostalgií rozloučila s „Forstim“ a bleskově sbalila své nyní již skrz naskrz otestované hole. Jaký je tedy verdikt?

Závěr: Cenově dostupné, pohodlné a praktické – ale nemusí sednout každému

I když Forststeig vede „jen“ naším domácím středohořím, povaha zdejšího terénu z něj v mých očích dělá seriózní zatěžkávací zkoušku pro turistu i jeho vybavení. Model od Silvy zde podle mého názoru obstál převážně na jedničku:

• Korková madla a měkká poutka zajistila vysoký komfort – a to i po několika dnech v náročných úsecích.
• Vzhledem k jejich hmotnostní kategorii a výbavě je navíc považuji za naprosto cenově dostupné.
• Zámky Flick-Lock mě na lezeckých pasážích, úzkých pěšinách i při cestování vlakem přesvědčily svou rychlou a snadnou manipulací.
• Tento typ nastavení bych rozhodně preferovala i při stavbě ultralehkých stanů.

Otázku stability a celkové spolehlivosti holí budu muset ještě podrobněji otestovat. Na drtivé většině strmých sestupů sice nenastal sebemenší problém, ale incident z posledního dne by mohl naznačovat, že jsou tyto hole vhodnější spíše pro osoby s lehčí tělesnou konstitucí, které mají tendenci chodit s lehčím až ultralehkým batohem. Pokud do této skupiny patříte, pak ve značce Silva podle mého názoru najdete spolehlivého, pohodlného a praktického společníka na náročné cesty