Laďky Noc tuleních pásů

Noc tuleních pásů aneb Dynafit přehlídka vytuněnců 

Sousedova rýmička a krček den před závodem značí, ze to bude náročná sobota. Ještě to zkouší plivnout na mě, ale dáme několik pytlíků samahanu a po obědě frčíme do Pece. Soused má deprese už při prezentaci, když zase vidí účastníky. Letos nás je nás je na startu o 100 párů méně, tak se bojí ať nejsme poslední. Já se víc bojím, co na to řekne moje tělo. Nevím, co si mám dřív namazat, jestli koleno, patu nebo záda, brufen nebo tramal, pivo nebo ionťák? 

Před startem chlapi připravují lana, aby ženské vytáhli nahoru, zkusím to taky naznačit, bez úspěchu. No nic, průvod Pecí na botech, 3 2 1 start a pořád na botech pod lanovku na Sněžku, většina běží, my jdeme. Tady se vyplácí sousedovo (singl) romantické procházky s JANKEM po středohoří, musím vedle něho popobíhat, abych mu stíhala a on si jde jak jinoch. První kopeček pořád na botech, kde stíhám i fotit, jak je to zašpuntované. Začíná nejhorší část závodu, pod lany směr Růžová hora. 

Při rozpravě jsme upozorněni na ledovku a doporučení jít kopec s lyžemi na zádech, v tu chvíli soused přemýšlí, jestli si nepůjde do auta číst knížku. Klouže to jako prase, střídám boty, lyže. Nahoře jsem kupodivu před ním, takže si stihnu dát drink, bundu, pásy a čekám. Na dálku vidím metrákového souseda jak supí, vůbec se se mnou nebaví (což je normální), vypadá dost použitě. Sjíždíme dolu a já doufám, že mi to někde neustřelí, jak to frčí. Zase stoupáme, podle zvuku to vypadá, že za chvíli soused vrhne. Další výstup už není tak prudký, takže najednou je přede mnou a s nějakým vytuněncem se hecují do kopce, ožil panáček. Já si šetřím síly na závěrečný kopec. Nahoře se ale dovídáme, že místo tří kopců, jdeme jen dva, takže už jen sjezd do cíle. Vůbec netušíme kolikátí jsme, hlavně že jsme! Nevěřící soused děkuje Bohu, že už letos žádný závod nemusí, ale jinak je happy jak dva grepy. 

Končíme na 45. (123) místě celkově a 6. (23) v kategorii, prý na důchodce dobrý!

Laďka, ambassadorka Koloshop.cz