Kateřina Neumannová, mistryně světa a olympijská vítězka, pro Koloshop.cz

V polovině února, Honza - majitel Koloshopu a Jana, která má na starosti marketing, strávili velice příjemný čas při rozhovoru s olympijskou vítězkou a mistryní světa v klasickém lyžování Kateřinou Neumanovou. Rozhovor byl neformální nad šálkem kávy a freshe. Dozvěděli se, co Kateřina nyní dělá, co chystá, zavzpomínali na Olympiády v Atlantě, Salt Lake City a nezapomenutelný Turín 2006. A nyní nám již dovolte popřát Vám příjemný čas, který strávíte čtením tohoto rozhovoru.

Koloshop (KS): Co dnes dělá Kateřina Neumannová?

Kateřina: Sešli jsme se tady kousek od Ministerstva Obrany, kde mám svoji kancelář a kde působím v týmu, který má na starosti Armádní sportovní centrum Dukla. Takže vlastně u armádního sportu a pak mám celou řadu aktivit spojených s Českým olympijským výborem. Aktivity se prolínají s prací na Ministerstvu. Ve svém volném čase vymýšlím různé další věci, které jsou spojeny se sportem. V létě je to Lipno Sport Festival, to je takové moje dítě, který už bude mít 9. ročník. Dalším projektem je, také “moje dítě” Pražský Skipark na Vypichu, který jsme letos, bohužel, neuvedli do provozu, protože nám podmínky nedovolili nastříkat technický sníh. 

KS: Takže jste se svými aktivitami spokojena?

Kateřina: Obecně toho dělám hodně. Mám dceru, která hraje tenis, která mě hodně vytěžuje. Takže jsem spokojená, že mám stále co dělat. 

KS: Jste takový typ, který potřebuje stále něco dělat?

Kateřina: Nejsem, nejsem. Mám ráda volný čas. Ale jsem ten typ, který když vidí ležet příležitost tzv. “na chodníku”, tak ji neumí nechat ležet. Když se ukáže něco nového, tak jsem “pro každou špatnost”, málokdy říkám ne, takže mi té práce spíše přibývá.

KS: To Vám tedy zůstalo z toho sportu?

Kateřina: Je možné, že mi to zůstalo ze sportu, člověk je soutěživý, chce jít dál a to se asi nezmění. 

KS: Kateřino, chystáte něco nového?

Kateřina: Mám v hlavě hlavě hezký nový projekt, který se týká sportů a disciplín mě blízkých. V létě by mělo být jasno.

KS: To rádi slyšíme. Máme kolem sebe komunitu sportovců, tak rádi budeme šířit do světa, že Kateřina Neumannová má nový projekt pro sportovce.                                                                                                                                                                                                    

KS: Nás spojuje určitě sport (kolo - běžky - běh). Já (Honza) sbírám kola z roku 1992 - 2000. Je to asi 2-3 měsíce zpět, co jsem si koupil 3. kolo Morati, ale je to jediné kolo, které je Atlanta 96. Nevíme, jestli to náhodou není Vaše kolo?

Kateřina: Já se přiznám, v době kdy jsem na nich závodila v týmu České spořitelny jsem je je vracela, ale vím, že to jsou sběratelské rarity.. A jestli to Vaše Morati bylo přímo to moje, to Vám neumím říct.

KS: Když jsme u té Atlanty, jak na ni vzpomínáte?

Kateřina: Na Atlantu 96 samozřejmě nikdy nezapomenu. Musím se přiznat, že to byl jeden z těch zážitků, který nebyl ten hezký. Závod byl, co se podmínek týká, celkově “pekelný”. Bylo 34 stupňů a extrémní vlhkost. Ten závod jsem jela 2:11 hod. Nebyli jsme, co se týká výživy a pitného režimu, připraveni. Po pádu na úvod jsem byla nucena jet velkou stíhačku, tak jsem se totálně zahltila a pak jsem udělala tu chybu. Jezdili se opravdu velké okruhy, a mě nestačilo to pití, které mi podávali. Na oficiálních občerstvovačkách byli kádě s ledem a já jsem se napila ledové vody. Díky té ledové vodě jsem dala organismu “na frak”, křeče v břiše jsem měla do druhého dne. Když jsem se vrátila domů na Šumavu, tak jsem další týden chodila na kapačky vitamínů a minerálů. Trvalo mi dlouho než jsem se vrátila zpátky do svého lyžařského tréninku. Organismus dostal tímto závodem opravdu zabrat. Vzpomínám na to, jako na velký zážitek, ale užila jsem si to fest. Na fotkách po dojetí závodu je vidět, jak mám husinu a jak jsem unavená.

KS: Takže to není úplně šťastná vzpomínka?

Kateřina: Teď už ano. Vnitřně to byl pro mě začátek konce té cyklistické závodní kariéry. Já jsem tenkrát pochopila, pokud se tomu kolu nebude dávat maximum, a to já jsem nikdy nedávala, tak to bude špatné a může mě to negativně poznamenat i do zimní sezony. 

KS: Já jsem to (Honza) úplně nechápal, v ČR jste byla na špičce, vše jste vyhrávala a Atlanta, bohužel nedopadla.

Kateřina: Já jsem se začala bát, tratě byly čím dál tím více techničtější. Chytla jsem dobu horských kol, kdy to byly velké okruhy, těžké kopce a méně techniky. Postupně se začalo jezdit na menších okruzích, kratší závody. Nikdy jsem na kole netrávila tolik času, natož, aby se mnou někdo dělal techniku. Na Mistrovství Evropy v Bassano del Grappa byly okruhy, kde půlka byla do kopce, půlka z kopce. Na každém kopci jsem byla nahoře třetí a dole desátá. Já jsem to, objektivně, z kopce neuměla. Tenkrát mně Standa Bambula, bývalý cyklokrosař, učil serpentiny, šlo mi zatáčet dobře jen na jednu stranu. Na kole jsem měla v jarních měsících (duben - květen) najeto dost, zejména na silničce, ale na techniku už nebyl čas. V trénincích od jara do podzimu  jsem najela jednotky tisíc km. Kolo tvořilo maximálně polovinu tréninku. Druhá půlka byla běžecká, týdně jsem naběhala okolo 150 km. Počínaje létem bylo kolo pouze doplňkem na odpolední vyjížďky. Kondici jsem získávala pestrým lyžařským tréninkem - kolečkové lyže, běh a posilovna. Ale jsem přesvědčena, kdybych ve své době jela silniční závod nebo časovku, tak bych byla ještě úspěšnější než na tom bajku. Pokud jsem trénovala na kole, tak za mnou vždycky tréninkoví parťáci viseli, nebyla jsem zvyklá jezdit v balíku. 

KS: Cestou k Vám jsme si říkali, že bychom se Vás rádi zeptali, zda-li jezdíte raději po rovině nebo do kopce. Tak děkujeme za odpověď :-)

Kateřina: Nyní, když už nemám takovou fyzičku, nemám vyšvihané nohy, stejně ale do kopce stačím všem svým kamarádům. Jak nemám tu cyklistickou sílu, tak mám problém spíše na rovinách. 

KS: Jaké jsou Vaše zimní aktivity, nedávno jsme Vás viděli před Jizerskou 50, kdy jste na tiskovce byla s Petterem Northugem, slavným norským běžkařem. 

Kateřina: Mám svoje dlouhodobé aktivity v Itálii. V době Jizerské 50 jsem byla v Madonně di Campiglio. V září je tam velký cyklistický závod z Madonny ve 2 délkách, který vede ke Gardě a zpátky. Je tam Francesco Moser a Maurizio Fondriest, oba znám velice dobře. Říkali, že by mě chtěli pozvat, je to moc pěkná krajina - dá se jet slabá stovka nebo 160 km. Francesco Moser má vinařství, má jedno Prosecco pojmenované dle rekordu, který udělal na hodinovce na dráze, má i muzeum kol a rekordů.

KS: Když máte čas, jezdíte na běžkách?

Kateřina: Když jsem se vracela z Itálie, zastavila jsem ve vedlejším údolí na běžkách při západu slunce, to je také to, co mám ráda. Už tam skoro nikdo nebyl, krásně vyjeté stopy.

KS: Ještě k té zimě, jezdíte raději skate nebo klasiku?

Kateřina: Podle podmínek. Mažu si sama, když vím, že nepromažu, tak klasiku. Nerada mažu klistry. Když je ideální zima, vymrzlé stopy, jdu na klasiku - to je prostě klasika. Bruslení je řešení, když jsou komplikované podmínky, tak jdu bruslit. Revoluční jsou nyní skinové lyže - spojují komfort, že nemusíte mazat, ale mají dobrý skluz. Myslím, že je to dobrá volba pro ty, kteří nechtějí mazat, ale zároveň se chtějí svézt.

KS: Pocházíte z Písku a na Šumavě máte penzion?

Kateřina: Ano, ten jsem postavila ještě v době, kdy jsem závodila. Ráda bych mu věnovala více času, ale aktuálně mě vytěžuje dcera, se kterou jezdím po tenisových turnajích. Dříve jsme každý volný víkend jezdily na Šumavu, nyní jsme na tenise :-) Tenis Lucku hodně baví, je zakouslá, tak ji věnuji maximální podporu. 

KS: Jestli bude mít Vaše geny a je zakouslá, tak je to dobrá cesta, ne?

Kateřina: Tenis je trochu specifický a jiný sport. Ten talent, který má po mě, a pokud by dělala podobný sport, jako já, tak bude úspěšná, ale v tenise je to trochu jinak. Kam to dotáhne, to je ještě ve hvězdách. 

KS: Ještě zpět k Vaší chalupě na Zadově. Jaká je šance Vás tam potkat?

Kateřina: Dříve jsem tam trávila skoro každý víkend, dnes je to nahodilé. Aktuálně s provozem moc spojena nejsem, do budoucna bych se chtěla rozvoji více osobně věnovat.

KS: Jeden z nejsilnějších okamžiků, který jsme si vybavili my - je Turín 2006 a Váš dojezd a zlatá medaile z 30 km volnou technikou. To jak za Vámi doběhne dcera.

Kateřina: To nikdo neplánoval. Nikde jinde než v Itálii by se to stát nemohlo, aby pustili malé dítě do prostoru dojezdu. 

KS: To bylo deset let  po Atlantě.

Kateřina: Ano. V roce 2007 jsem vyhrála Mistrovství světa a pak jsem skončila. V nejlepším přestat. 

KS: Je běžkařský sport dnes jiný, než kdy jste závodila? Např. v cyklistice ta změna je.

Kateřina: Ty tratě, lehce se s nimi experimentuje, ale nic moc nového nevymyslíte. Za mě byla podstatně širší špička závodníků - Francie, Itálie, Něměcko, Rakousko. Dnes je to Norsko, Rusko, občas Finsko. Dřív být na 10. až 15. místě bylo těžší než dnes. Národů, které jsou aktuálně schopné konkurovat Norsku, Rusku, je méně. 

KS: Trochu kontroverzní otázka. Co říkáte na doping?

Kateřina: V době, kdy jsem závodila byly dopingové aféry ve Finsku, v Rusku, v Estonsku. Teď se o tom hodně píše, ale nemyslím si, že ten problém je větší než v mé době. Dříve se o tom tolik nevědělo, bylo méně kontrol, méně důsledných. V Rusku je problém, že to celé kryje jejich národní Antidopingová laboratoř a na základě toho jsou všechny ty kauzy a díky tomu mají zákaz startů na řadě světových akcích. Z olympiády 2002 ze Salt Lake City se mi vracely 2 medaile. Odjela jsem domů se třetím a čtvrtým místem a za rok z toho byla dvě druhá místa.

KS: Jaký je to pocit?

Kateřina: Zvláštní. Slavnostní předání bylo tady v Praze ve společenském oblečení. Odjíždíte s bronzem a 4. místem. Jeden bronz a 4. místo proti dvěma stříbrným je rozdíl. Emoce jsou nenahraditelné. 

Kateřino, velice děkujeme za Váš čas a chuť, který jste rozhovoru věnovala. Bylo nám velkou ctí a potěšením. 

Honza a Jana za Koloshop.cz
 

Publikováno: 24. 2. 2020

Nejčtenější články

×
produkty k porovnání
Porovnat