Ambasadorka Tamara a její štafeta na Winterman 2021

Plavání 9,8 km v Labi, kolo 180 km, převýšení 3000 m, běh 43 km, převýšení 1200 m s výběhem na Ještěd.

Po cestě z Itálie, z jiného extrémního triatlonu, kde jsme dělali Aleně Vrátné support, mi můj muž Lukáš s Alenou upekli pěkné překvapení k narozeninám cyklistickou účast v holčičí štafetě na letošním Wintermanu.  Na plavání Alena sehnala kamarádku otužilkyni, která se připravuje na pokoření kanálu La Manche a běh si nechala pro sebe. Startovné na štafetu je 30000,- Kč a celá částka je věnována organizátory Wintermana Dětskému kardiocentru FN Motol. A tak jsme něco dali dohromady a o zbytek jsme poporosili naše kamarády. Máme okolo sebe asi samé hodné lidi a částka se sešla cobydup. A tak v neděli 10. října 2021 ve 3 hod ráno vstáváme a v 5:30 hod startujeme. První jde na řadu plavání v Labi, po tmě, 27 říčních bójí po cestě, skok do ledové vody a výstup v Děčíně do chladného rána. Teploměr ukazuje 2 st. Pavlínka zvládá svůj úsek na jedničku, vylézá kolem 20. místa a na rozdíl od ostatních plavců normálně komunikuje a vypadá to, že si plavání užila. Vytahujeme Pavlínku a Dáša, náš support, mi dává čip na nohu a já běžím v silničních tretrách do depa. Sundám kolo ze stojanu a beru si přilbu. Jeden z pořadatelů mi něco říká, poslouchám na jedno ucho, už se vidím na trati. Říká, že si musím nejdřív nasadit a zapnout přilbu a pak teprve sundat kolo a já mu na to odpovím „to jako vážně“? Čekám, že na mě mrkne a řekne ,,ne, dělám si legraci…”, ale on to asi fakt myslí vážně nebo co? Tak věším kolo zpátky a beru si nejdřív přilbu. Dál o tom nepřemýšlím a jedu. Druhý den po závodě jsem se dozvěděla, že nás za to mohli disknout. Jak to komentovala jedna z přítomných triatlonových legend Jiří Prášek „to ví přece každý…“. No nejsem triatlonista a ani legenda :-) Čeká mě krásných 180 km ve Šluknovském výběžku, trasu nahoru a dolů, mezi skalami, po úzkých silnicích. Vyjíždím před 7 hod z Děčína směr Hřensko, Jetřichovice a na tachometru od Garminu mám místy 5 stupňů. Na polích je jinovatka, v láhvi mi mrzne ionťák a tak to asi bude pravda. Nohy a ruce už necítím, ale to mi nevadí, zase rozmrznou. Akorát se nemůžu dostat do rytmu, přece jen bych potřebovala trochu vyšší provozní teplotu.

Okolo 11h už jsem v plusových teplotách a taky jízda mi začíná odsípat. Trasa je nádherná, všude ve vesnicích a na křižovatkách fandí, můj support funguje luxusně. Lukáš řídí a Dáša z okýnka zjišťuje moje potřeby a ne další zastávce už mám vše připraveno. Svítí slunce, oblečení pomalu odkládám do auta, piju, jím gely od SIS a tablety Enervit nikdy nazklamou, vložka v kalhotech nového Koloshop dresu luxus, žádné odřeniny. Kilometry utíkají a já se kochám. Ještě v Chřibské pozdravím rodiče a už se blížím do T2 na Malevil, kde předám štafetu Aleně. Ta běží jako Forrest Gump, bez přestávky a i přes bolest v noze jí to baví a celou dobu se usmívá. Pod Ještěd už dobíhá za tmy a my na ní čekáme pod lanovkou, abysme kamenitou část pod lany a poslední kilometr do cíle zvládly společně a vběhly rozesmáté do cíle.

V cíli jsme ve 20:20 hod, celkový čas štafety máme 14:50 hod. Jsme už všechny veteránky, ale umíme si to užít. Winteman na svých stránkách píše, že závod je návykový a má pravdu. Alena ho šla samostatně 5x a my jsme už druhý den začaly přemýšlet, jestli se příští rok nevrátíme společně zase na start…

Tamara, ambasadorka Koloshop.cz