Švýcárský TraiLove v Zermattu pohledem Ondry Kinkora

Publikováno: 18. 2. 2019

6 min. čtení

Zdravím všechny čtenáře našeho blogu, jmenuji se Ondra Kinkor a jsem prodejce na pražské pobočce Koloshopu. V září 2018 jsem s kamarády vyrazil do švýcarského Zermattu a chtěl bych se s Vámi o tento zážitek podělit.

Jak to vůbec začalo. Loni v červnu jsem na internetu objevil, že se v září ve švýcarském Zermattu koná první ročník bike festivalu TrailLove. Mělo se tam konat několik závodů a dokonce i kontinentální série v enduru. První plán byl se zúčastnit závodu, ale po zjištění, že startovné je asi 5000 Kč jsme to vzdali. Náhodou se objevila možnost být na festivalu jako dobrovolnící, kteří pomáhají se stavbou stanů, tratí na závody apod. Naoplátku pořadatelé nabízeli za každý den pomoci, permici na všechny lanovky v Zermattu, tak jsme se rozhodli, že do toho jdeme. Nejtěžší bylo ovšem najít si ubytování, ale po několikadenním dohadování jsme zvolili ubytování přímo v Zermattu.

Odjezd byl tady a my jsme se ve čtyřech narvali do Multivana i s kolama a vyrazili jsme směr Švýcarsko. Cesta utíkala poměrně rychle až jsme se dostali do Realp, kde jsme auto naložili na vlak, který nás provezl skrz horu. Pak už zbývalo pár kilometrů do cílové destinace, kam jsem dorazili ještě před svítáním. Jelikož dostat se z Tasche do Zermattu vlakem je fakt drahý (30 CHF za osobu s kolem a bagáží), tak jsme zvolili místní Taxi za 40 CHF za 4 lidi s kolama atd. No, po náročném táhnutí tašek a kol přes celý městečko pod Matterhornem jsme se konečně ubytovali a radostně na pár hodin usnuli.

Když jsme se probrali, probudili jsme se do krásného slunného dne a Matterhorn se na nás pěkně usmíval. První den jsme dostali za úkol postavit pivní bar a vyložit pár elektroautíček s materiálem, pak jsme jeli pěkně na bike. Jako první jízdu jsme zvolili 30 minutovou jízdu zubačkou na Gornergrat do 3100 m.n.m., odkud bylo vidět opravdu široké nádherné okolí společně s pevninským ledovcem Gornergratgletscher. Pohled na Matterhorn byl úchvatný. Vyrazili jsme dolů, po šotolinovém trailu, který se náhle změnil na kamenitý trail, který nás opravdu bavil. Bylo to opravdu velké prověření techniky. Čím více jsme se dostávali níž, tím méně bylo kamení, až jsme se dostali přes pěkný flowtrail zase do centra dění. V areálu festivalu jsem si s klukama a místníma riderama dali několik Zermatt pivek.

Druhý den na nás čekala práce až večer, tak bylo jasné, že bude následovat pěkně ranní bikovačka. Opět jsme vyjeli zubačkou do 3100 m.n.m. a jeli stejný začátek jako předchozí den, okolo krásného jezírka. U střední lanovky - zubačky, jsme ale odbočili na jiný trail, který se jel celý dost na okraji srázu s pěknýma klopenkama. Byl to opravdu dost technický trail, který vyškolil i dost dobře technicky zkušeného Filipa. Ten při přejezdu šikmého a kluzkého kamene šel jednoduše přes řidítka a zastavil se těsně u hrany srázu. Bylo to ochlup. Byl trochu pomlácený a kolo také, ale zvedl se a pokračovali jsme dále, nicméně s větší pokorou. Následně jsme vyrazili ještě dvakrát na tenhle trail. Tento den jsme měli volnější, tak jsme toho využili a vyrazili ještě lanovkou na Malý Matterhorn do 4000 m.n.m., kola jsme bohužel museli nechat v mezi stanici. Nahoře byla opravdu zima, ale fakt nádhera. Na Malém Matterhornu je celoročně otevřený lyžařský areál a tak nahoru míří plno lyžařů a milovníků zimních radovánek, proto jsme si tam připadali dost jako exoti v těch našich cyklistických hadříkách. Každopádně i tak jsme si to tam užili. Člověk si tam připadal jak v nebi.

Pak jsme jeli zase dolů, kde jsme si vyzvedli svá kola. Nasedli jsme a vyrazili jsme po trati kontinentálního a švýcarského endurového poháru. Trať tedy začínala ve 3000 m.n.m. a byla opravdu náročná, protože celá vedla po skalách, které byly mokré a pěkně kluzké. Druhá část (další erzeta) nebyla až tak technicky náročná, za to vedla po sjezdovce, takže to v některých částech bylo opravdu prudké, že jsme měli co dělat to ubrzdit, pak už to bylo po flowtrailu, který vedl až do Zermattu. Nestačili jsme se ani převléknout a čekala nás večerní šichta na TrailLove festivalu, kde jsme měli možnost se setkat a popovídat s Gary Fisherem a Hansem Rayem, legendami mountainbikingu.

Sobotní den byl celý ve znamení závodů a my jsme byli rozděleni do několika skupin dobrovolníků, kteří byli vysláni na starty jednotlivých erzet. Naše skupina se měla hlásit až v 10:30, takže jsme měli dost času na bikování. V 7:00 ráno, když bylo celé město v mlze, jsme jeli na nádraží a nechali se opět vyvést vláčkem na traily. Když jsme protnuli výškovou hranici 2500 m.n.m., otevřel se nám neskutečný pohled. Modrá obloha, na Matterhorn svítilo sluníčko v plné síle a údolí Zermattu bylo v husté mlze. Traily jsme si zase neskutečně užívali. Ve festivalovém stanu jsme si vyzvedli potřebné věci a vyrazili jsme s klukama na start 4.erzety, která začínala přímo pod Matterhornem. Neskutečný pohled, ale čekání na závodníky bylo nekonečné. Po dvou hodinách první závodníci přijeli a já je po 30 vteřinových intervalech posílal na trať. Takhle to probíhalo ještě další dvě hodiny, sluníčko pěkně žhlo. Hned jak odjel poslední eliťák, uklidili jsme časomíru a veškeré vyznačení tratě. Byli jsme omotaní "mlíkem" a vypadali jsme jako sněhuláci, ale byla to zábava. Večer už nás čekalo jen vyhlášení výsledků a párty, kterou jsme si užívali až do pozdních nočních hodin.

Ráno na nás čekalo nemilé překvapení, náš poslední den a ono bylo zataženo a pěkně pršelo. Nás to, ale nerozhodilo a vyrazili jsme na Unterrothorn, kde jsme absolvovali náročný, ale hodně zábavný přírodní trail, který nám doporučili místní rideři. Následně jsme vyrazili na nejdelší flow trail ve Švýcarsku, který měl skoro 6 km. Bylo to úžasné, trail byl opravdu skvěle postaven a chtěli jsme ho sjet ještě jednou, ale sílící déšť nám to už nedovolil, proto jsme jeli na ubytování, kde jsme se zabalili. Odpoledne déšť ustal a my jsme se museli dostat s koly a taškami do Tasche, kde jsme měli auto. Nechtěli jsme platit zase za taxi, tak jsme 6 km cestu sjeli na kole s taškama v ruce. Byl to pěkný sešup.

Naložili jsme auto a vyrazili jsme zpět domu. Byly to skvělé 4 dny v Zermattu, který nepatří k těm nejlevnějším, ale zážitek to byl obrovský. Všem tuto akci a lokalitu doporučuji, opravdu to stojí zato. Letos v září se bude tato akce opět konat a s ní i EWS neboli závod světové endurové série.