Krušnoton 2018 pohledem našich ambasadorů - Laďka

1/4 ... první ze čtyř závodů náročného srpna je za mnou! Krušnoton 2018 je minulostí. Stejně jako minulý rok jsem se postavila na start nejdelší distance - 250K, to už ale víte :-) Na jednu stranu je fajn vědět, co vás čeká, na druhou víte, že to bude sakra těžké .. mám respekt! Asi se nebojím toho, ze bych to nezvládla, ale po minulém roce, kdy mi bylo zle a došlo mi, jdu do závodu s pokorou .. na punk, ale s pokorou. Od pondělí jedu zase workoholismus, trénink není žádný, vlastně trénink není nikdy .. i když se ukáže, ze cesta do Londýna v nás něco zanechala, takže tentokrat v těch nohách něco je ... support nemůže být nikdo jiný než Alena Vratna, spolu s řidičem a dj Denisa Tomková :-)

V pátek po práci běžím pro číslo, koupit jídlo na závod, porada o tom jak to všechno v sobotu uděláme a jde se spát ... i přesto, že ležím od devíti, nemůžu usnout, dva telefonáty mě probudí, chodím neustale do kuchyně pro pití, a když jdu po třetí, váhám jestli si místo žé štávy z řepy, nedám víno nebo pivo, abych už konečně zabrala. Usínám až kolem půlnoci .. budíček v 5:30, nejsem schopna a vstávám až po 6:00 .. věci mám připravené a moc to nedramatizuji, bude krásně, na co další oblečení (třeba když by pršelo?) jen vestu a jednu mikču po závodě. Tentokrát do sebe zvládnu dát rýži, hodím věci do auta a jedeme na start.

Vyrážíme od lázní a zpětně musím kontstatovat, že je to mnohem lepší prostředí než u haly. Všude známe obličeje, baví mi to a těším se. Tomáš Frolík jakožto moderátor to hodně podpořil a do mikrofonu s námi prohodil pár vět, co pak předváděly holky na trati - no comment. Myslím, že jméno ANTALOVÁ - KOLOSHOP - AMBASADOR zná celý Ústecký kraj :-) tentokrát už vím, že Koloshopteam startuje úplně vepředu, to je něco pro mě:-) Start! 

Ostrý start je až u Doubravky, vím, že toho musím co nejvíce uhákovat, hlavně roviny, z kopce se nebojím, tam to kalim, ale vyvézt moje kila do kopce v tempu je boj  - první kopec Neznabohy po 25k, téměř všechny ženský vepředu a já stejně jako minuly rok držím basu s déčkařeme vzadu, nutno podotknout, i ti déčkari mají vyšvihaný lýtka a o 10 kilo méně, no nic, holky fandí, dělají tzv. bordel a to tak, že doslova, každý o nich na trati ví :-) Sněžník, Nakléřov a už jdeme na Komárku. Tentokrat je to jiné, jednak mi není zle, jím a piju a jednak jsem o něco rychlejší, takže mě distance 180 pohltí až v kopci. 

No jsem v tu chvíli jediná ženská kolem, takže stejně jako mě baví koukat na ty pěkný kluky, a že jich tam bylo, tak oni fandí mě a to je takova parádní vzpruha, nos mi povyrostl o 5 cenťáků nahoru:-p slova a věty typu respekt, palec nahoru, jseš dobrá, dobrá keérka, smekám .. mi dělají dobře a já se nahoru tak nějak normálně vyškrabu, kávička a honem na Cinovec - první bufet, skvělý jako nikde na závodech, zase jako od maminky Ivana Antalová.

Začíná pršet, začíná brutálně pršet, beru vestu, ale padají takové provazy, že cesta do Dubí, kde normálně jedeš strašný bomby je o dost pomalejší, ale tak děláme to pro radost a chceme v pořádku dokončit. Cesta do Hrobu, Mikulov, furt leje, ale jak.. jsem na kost promočená, vůbec mi to ale nevadí. Když šlapu za Hrobem a vidím, jak ostatní se schovávaji do lesa, aut, zastávky .. směju se a snad i přidám do pedálu, to je moje počasí! V Mikulově dostanu od holek parádní polévku, sundam mokré fusky, vestu a šlapu po dobře známých serpentinách k trafačce, cesta na Fláje, tam se už ke mě přidává Alča na kole, vystoupat par brdku na Klíny, kde je další bufet .. je mi dobře ... jasně, bolí to, moc nemluvím, abych se nevysilovala, zadarmo to nebude, ale je mi dobře, tělo drží a funguje, miluji ten sjezd do Litvínova a jedu s větrem o závod, dole, aniž bych o tom věděla je Karel Netolický který nám dělá špici.

Alča nás dojede (jede bomby nahoru, já bomby dolu, blbý je, ze mě dolu táhnou ty kila :-) Poslední z delších kopců na Dlouhou Louku .. zase se tam nějak vyškrábu, bolí to, nahoře háknu Káju a svištime někdy i 40 zase na Fláje a Klíny ... Kája mě doprovodí do Lomu a Alča se ke mě znovu přidá v Braňanech ... ještě České Středohoří a máme to za sebou, do cíle chybí 50k .. vím, že to bude lepší než minuly rok, ale 50k je pořad dost po 200k, to není cesta do Lidlu ... další parádní bufet U Nestlerů a míříme směrem Štěpánov, Lukov, Milešov ... Hele a ono to jede, do kopce pomalu, ale jede .. a v momentě, kdy vystoupam do Černcic, tak mám v sobě energii na rozdávání, háknu partu chlapů a už to máme za pár ... konec se blíží ... U Kozliků ještě malý brdek a teď už si jen užit finish ... 

U Císařských lázni, srovnám dres, čepici, ruce hore a užívám si tu perfektní atmo, kterou mi v cili přípravili ... většina závodníků už ma dávno po závodě, někteří jsou vyhlášený, já si tam ale případam jako vítěz na Champs - Élysées ... asi sama nad sebou ... o hodinu lepší čas než minulý rok a bez větších potíží ... z 10. ženských 6. .. 3. ze 3. v kategorii;-) ... díky mamce a Tomovi za cílové pivo, supportům za top podporu, Kajovi za špici, #koloshop za to, ze je mužů reprezentovat a zároveň za krásný závod, prostě všem, kdo vždycky drží palce nebo je v cíli a přijde si placnout .. a všem, kdo tohle dočetl :-) jdu na masáž, snídani a ... makat! Protože bez prace nejsou koláče:-)

Laďka