Jak si užil Pavel užil svůj první ultra závod Ultracycling Dolomitica 2019

V sobotu jsem dokončil svůj první Ultra závod. Myšlenka že chci jet Ultra závod padla už v listopadu a tím pádem padlo i rozhodnutí obětovat tomu celou sezónu a připravit se výhradně jen na tento závod. Původně jsem měl v plánu jet RATA, ale nakonec padla volba na Ultra Fondo Dolomitica. Závod se jel jako časovka na neoznačené trase, takže pomocí GPS si každý musel sám hlídat že jede správně. 

Zákaz jízdy v háku a v mé kategorii i zákaz mít na kopcích podpůrné auto. I přes to že mám už mnoho maratonů v Alpách a Dolomitech za sebou a vím jak velký to je rozdíl od závodů tady v Čechách, vstupoval jsem do tohoto závodu jako absolutní nováček a prvoročák. Takže asi nejtěžší z toho závodu bylo páteční čekání na start, který byl ve 21hod. Na těchto závodech je totiž takový standard, že do cíle se nakonec dostane polovina startujících a tak je zapotřebí mít velkou pokoru. Jako prvoročák jsem si vybral daň tím, že jsem se tak bál noci a zimy k ránu, že jsem měl až moc věcí sebou. Teď už vím že jsem mohl mít tak o 1,5kg menší výbavu. 

V samotném závodě šlo vše podle plánu až na krizi mezi 4-5hodinou ranní, kdy jsem měl problém s žaludkem a hroznou bolest hlavy zapříčiněnou špatnou aklimatizací na nadmořskou výšku. Bohužel tahle krizová situace přišla na passe Fedaia což je opravdu jeden z nejtěžších kopců v Evropě. Překrásné a těžko popsatelné - byl východ slunce v Dolomitech, to se asi musí zažít v takovém závodě na vlastní kůži. Další pokračování závodu bylo už v pohodě začal jsem dojíždět některé soupeře a posledních 150km to bylo přetahování se na dálku o 3. místo. 

Z těch 11passů bylo 7klasických dlouhých kopců s průměrem kolem 8%, ale zbylé 4 kopce to byl masakr s kolem (Cannondale Super Six Evo) vážícím přes 12 kg to ze 75% byla neustálá jízda ve stoje (Duran,Fedaia,Giau,Cibiana). Měl jsem velké štěstí na počasí, jediná velká bouřka přišla byla až hodinu po mém dojetí kolem 18:30 a tak jsem už na hotelu jen držel palce všem, kteří jsou ještě na trati. Poslední do cíle doráželi kolem půlnoci. Pocity, které člověk prožívá při dokončení takového závodu se popsat nedají, ale asi všichni, kteří si něco takového zažili mi dají za pravdu, že je to dost návykové a mnohonásobně silnější než po některém s klasických závodů. 

Závěrem jen pro zajímavost pár dat: celkem 390 km, 10 tisíc nastoupáno, vypil jsem 11litrů vody, spálil jsem přes 10 tisíc kcal, rozdíl teplot od 5 stupňů do 33 stupňů. Čas jízdy 19:30, celkový čas 20:16.

Pavel Filípek, Koloshop Team