Laďky Olympijský triatlon

Publikováno: 10. 7. 2019

3 min. čtení

V posledních článcích Laďka popisovala dojmy ze závodů - Gravel Blinduro 2019 a MTB v Krušných horách. O prvním červencovém víkendu se konal tradiční Hopman triatlon. Jeden z pěti závodů, které žatecký oddíl Hopman pořádá. Přečtěte si o tom, jak si Laďka užila svůj Olympijský triatlon.

V letošním roce byly distance:
Olympijský triatlon :
1,5 km - 40 km - 10 km
Sprint triatlon:
0,75 km - 20 km - 5 km
Dětský triatlon:
30m brodění - 300m kolo, odrážedlo, tříkolka - 150m běh

Nejradši bych se v tom vedru viděla na dětském triatlonu, ale pokaždé mi v hlavě probleskne představa, že za měsíc a půl mě čeká jeden z nejtěžších ironmanů - ICON LIVIGNO. A tam to bude úplně jiná kávička.

Plavání. Stačila by mi jedna ruka na to, abych spočítala kolikrát jsem byla letos plavat. Neopreny jsou povoleny, ale já jsem tvrdohlavá a říkám si, že 1,5 km plavání je moc krátké na to, abych se do toho nepříjemného kusu oblečení soukala a co víc, dostávala se z něho, v Livignu si ho užiji až až. Těším se na závod. Je odstartováno. Startujeme společně se sprint triatlon a ve vodě je nás tedy přes 200. Začátek je tedy o život. Čekám, kdy přijdu o zuby (ještě, že mám tolik známých zubařů, takže jsem v klidu). Startovní pole se trhá. Plavou se dvě kola. Musím říct, že pocitově se mi plave dobře - netopím se. Vylézám z vody s domněním, že to tak špatné nebylo. Omyl - bylo, jsi mezi posledními.

Cyklistika. I přes to, že jsme na triatlonu, je povolený drafting. A vzhledem k tomu jak fouká, jsem za to strašně ráda. Vyrážím tedy na první ze čtyř 10ti kilometrových okruhů a hned hákuji. V prvním okruhu se držím zuby nehty. Stehna mě pálí, ale zároveň při skalpu dalšího a dalšího závodníka nabírám sílu. Pokaždé, když mě někdo mine, kdo jede rychleji než moje skupinka, neváhám, jdu ze sedla, dojíždím je a hákuji znovu. Jede se mi skvěle a dostávám se až na přední příčky v ženské kategorii. Později dle výsledku zjišťuji, že jsem měla na cyklistice nejrychlejší čas.

Běh. Je strašné vedro a vůbec nemůžu rozběhnout nohy. Ve zmatku si nevezmu čepici, mám jen čelenku a od začátku se vařím. Využívám každé občerstvení, jím melouna a polévám se vodou. Při proběhnutí kempem nás místní kropí hadicí. Běží se dvě kola podél Nechranické přehrady. Na obrátce už vidím soupeřky, jak mi dýchají na záda. Ať se snažím, co to jde, tři mě prědběhnou a já dobíhám na celkovém sedmém místě.

Mám radost z cyklo části a celkově dobrý pocit, že jsem si formou závodu zatrénovala. Čas se krátí - KRUŠNOTON 300km a Ironman Livigno se blíží.