Krušnoton 2018 pohledem našich ambasadorů - Naďa

Publikováno: 13. 8. 2018

5 min. čtení

A je za námi letošní Krušnoton. Jeden z mých hlavních závodů sezóny 2018

Loni jsem ho jela poprvé, doprovod mi dělal můj můž, který se mi staral úplně o všechno. Vezl mi náhradní oblečení, duši, pumpičku a staral se o to, abych jedla a pila. I když na můj pitný režim byl stejně krátký. Já z toho bidonu neumím pořádně pít, vždycky si jen cucnu. 10km před cílem zjistil, že jsem vypila 500 ml tekutin na 110km. Letos jel můj můž trasu 180 km a doprovod jsem měla dělat já Pétě, která to jela poprvé, nikdy předtím 110 km neujela a navíc nezná dopravní předpisy. Je trochu paradox, že mám doprovázet někoho, kdo mi na VLKovi pravidelně ujíždí. A taky , že jo..

Den před startem nejsme vůbec nervózní, jen se moc těšíme. Manžel večer vyzvedl startovní tašky a čísla, která nám připevnil na vzorně seřízená kola. Ráno chvilku přemýšlíme, co na sebe. Má být teplo a tak si v dresu kromě gelíků vezeme jen rukávy. Kdyby nám byla zima tak zrychlíme. Šusťákovku jsme měli v ruce, ale nakonec jí nechali doma, že pršet nebude. Nové místo startu je o moc lepší než na stadionu. Potkáváme mnoho našich sportovních přátel a přišlo nás podpořit i dost SPONAřů. Máme radost. Super. Start se mi vždycky líbí nejvíc, hraje muzika, lidi fandí, tleskají a peloton se rozjíždí. Endorfiny nám stříkají ušima. Je to nádhera. Doprovodné vozidlo vyveze peloton z města pod Doubravku, kde se už se závodí. S Péťou se střídáme a slušně nám to jede, předjíždíme i skupinky cyklistů a my se taky snažíme hákovat, abychom se neutavily hned na začátku.

V prvním větším stoupání v Dubí už nastoupila Péťa..je výrazně rychlejší než já. Loni jsme soupeřily o vteřiny, letos nemám šanci. Na Nové město mi nandá třeba 5 minut.

Krásně se jede, super vzduch a počasí jak na objednávku. V Krupce jsme zvedly hlavu a vypadá to na extra zásilku. Černé nebe, za chvilku hromy a před Cínovcem ohromná průtrž mračen, intezivní déšť, kroupy a ochlazení na 12 stupňů.To je něco pro mne.. zima a déšť.Jsem promočená na kost. Taky mě nenapadlo si vzít igeliťák na mobil, s dešťem jsem vůbec nepočítala, myslím na tu bundu, co jsem nechala doma. Na Cínovci pod stromem stojí Péťa, která se tam s dalším cyklistou ukryla před kroupami. Domluvily jsme se, že pojedeme každá na sebe, že bych jí zbytečně brzdila. Na každé křižovatce jsou pořadatelé, kteří staví dopravu tak s trochou opatrnosti by se jí nemělo nic stát. Na Cínovci ještě využíváme super bufetu s šíleně plnou penzí a tou nejlepší obsluhou. Péťe dokonce nabídli deku, mě nabízeli taky, ale já jsem s díky odmítla. Kdybych se přikryla tak už bych nikam nejela. Do chlebu se sádlem Péťě napršelo a bylo z to krmení jak pro kachnu.

Pořád prší..můj cíl dojet v čase pod 4.30 se rozplynul a zbylo jen ve zdraví dojet a dokončit. Vzpomněla jsem na slogan : Zážitek nemusí být pěkný, ale musí být hlavně intezivní. Drkotají mi zuby..Naštěstí přeprška netrvalo moc dlouho a cestou jsme všichni uschli. Na trati máme svůj fanclub. Lucka a Pavel Vackovi fandí, fotí a natáčí. Je to skvělý pocit. Podcenila jsem občerstvení a hlavně pitný režim. Přišlo mi, že vody ze shora je až až a že další studenou vodu nepotřebuji. Zjistila, že jsem měla spotřebu 250ml tekutin na 110km.Dovezla jsem skoro plný bidon.

Podle toho taky vypadal ten výkon... Na Cínovci mi přestal fungovat tachometr a tak jsem sledovala jen růžové šipky a profil trati na samolepce na rámu. V Duchcově jsem získala mylný pocit, že už je to kousek, ale cesta pořád nebere konce. Střídám se jednou německou závodnicí a starším pánem na fitnesovém kole, kterému to pěkně jede. Už mám hlaďáka, gely mi došly. V kapse mám tyčinku a sojový suk, jenže se neumím za jízdy najíst. Navíc jedeme opravdu pilu a pořád si myslím, že už tam budem.. Ukázalo se, že z Duchcova to bylo ještě 30km. Bystřany :)) Konečně teď už je to fakt jen kousek, seberu poslední síly a hrozně se těším na cílovku. Moderátor Tomáš Frolík nezklamal, mohutně mě povzbuzuje, hecuje fanoušky, hlásí moje jméno a já ve zdraví dokončuji v čase 4h 55minut. Nádhera, euforie.

Jdu ještě podat podat ruku a poděkovat za spolupráci závodníkům, kteří se mnou jeli. Pak jsem se posadila na trávu, stát už jsem nemohla. Nějak se mi neudělalo dobře. Silou vůle jsem se přenusunula do stínu do občertvovacího stanu, Péťa mi přinesla jídlo, pití a dala přednášku o tom jak musím při závodě pít a jíst. Také mne označila za nutričního negramota. Nemám ani sílu reagovat... navíc má pravdu. Miska výborných těstovin, Birell, Cola, pivo mě asi po hodině postaví na nohy. Užívám si krásnou atmosféru a společnost přátel. Čekáme ještě na mého muže, který jede 180km a na Laďku Antalovou z 250km.

Krásný závod, nádherný den. Závod jsme si užili. Všichni tři Bublíci ve zdraví v cíli. Chválíme perfektní organizaci, značení trati, bufety a jejich úžasnou obsluhu, jídlo a pití v cíli, atmosféru, zázemí... Děkujeme mému muži za perfektní servis našich kol, mamce Milušce za krásné fotky, fanouškům a lidem co na nás mysleli. Luci a Pavlovi Vackovi za fandění na trati a videa. A nesmím zapomenout na skvělého moderátora Tomáše Frolíka, který byl fakt boží.

Tak zase za rok.

Naďa Bublová

Nejčtenější články

Blog