Jakou sezónu 2018 měl náš ambasador Honza?

Publikováno: 3. 12. 2018

5 min. čtení

Konečně je venku tak namrznuto, že to na kolo fakt nejde. Konečně čas bilancovat. Jak se říká u karet – „U mě dobrý“. Ale abych si zabilancoval pořádně.... Byl jsem moc rád, že se mi konečně podařilo zahájit 1. ledna novoroční vyjížďkou s týmem. Nepotěšil mě koncem ledna pád na silnici se zlomeným zápěstím. Radost mi ale udělalo, že za dva týdny potom už jsem jezdil na běžkách, jen mi v ortéze bez rukavice trochu záblo. Vzhledem k nedostatku sněhu jsme se asi všichni na kolo hodně těšili, když už to byla na běžky slabota. Kalendář na lednici plný akcí a závodů. Bude mazec to vlastně všechno stihnout.

Jak se ale rozjela hekticky pracovní sezóna dřive než ta cyklistická, postupně jsem si „odpouštěl“ jeden závod za druhým a prostě jen dal přednost být s rodinou. Že to nakonec přeci jen bylo i o závodech byl fajn bonus.Vezmu -li sezónu chronologicky, pak jsem stihnul vlastně jen závod na Miladě a jelo se mi skvěle i když bez bedny.

Také Fanyho memoriál nemůžu prostě vynechat. Závod v domácím prostředí se spoustou kamarádů. Velkou radost nám asi všem členům týmu udělaly nové dresy od Alé. Bezvadně sedí a konečně si připadáme jako opravdoví závodníci. Obecně se nedalo přehlédnout, že dresů Koloshop team přibylo na silnici, v lese i na závodech. To snad ukazuje na dobrou kondici komunity a zas mám radost.

Od jara jsem měl možnost prohánět se na kole GT Zaskar Carbon Expert díky Koloshop.cz. Sezóna s ním byla o neustálém míchání XC a Trail dohromady. Se Zaskarem to totiž šlo docela dobře. Tak jsem zajel z čiré zvědavosti a zase kvůli setkání s přáteli na jeden ze závodů XC Střižák. Opravdu moderní XC trať s výrazně trailovou orientací. K mé radosti a překvapení tady dokonce cinknul bronz. No a na začátku léta nám domů přistál paddleboard. A byl jsem v pasti. Na kole leda tak k vodě s batohem na zádech a hurá na prkno. S čistým svědomím jsem dal přednost tomu, co mě zrovna více bavilo a co jsem pro odpočinek více potřeboval. Prkno se mnou jezdilo opravdu všude a to i když jsem vyrážel někam dál na kolo, bylo v kufru auta. Hlavní dovolenou jsme strávili již tradičně na horách. Lezení po hřebenech nás baví a při tropických vedrech stačilo jen vymyslet koupání ( a prkno:-) ) v jezerech kolem.

Tak se nějak stalo, že na střední trať Krušnotonu jsem nastoupil po třech týdnech úplné pauzy od cyklistiky, což se mi vymstilo. Zpočátku bezva úplně všechno a bouřce jsem se jen v duchu smál, posledních 80 km bohužel bolela obě kolena tak moc, že na Lukov jsem šel pěšky. No ale dojel jsem a pojedu zase. Krušnoton je velká věc u které musím být. Velkou radost mi dělá dcera a žena, které vymetou všechny akce, co jen jde stihnout a Péťa vyrostla v poctivou dobrou cyklistku. A zase kolem spousta přátel a dresů KST přibývá.

V průběhu sezóny se zadařilo hned několik akcí a vyjížděk s přáteli a kolegy. Na jedné z nich se dokonce sešlo pět Zaskarů. Až přemýšlím, jestli radím objektivně, co si koupit. Jasně, že jó. Vymetli jsme oblíbená místa a trasy, sjel jsem si svá zakletá místečka, do kterých se mi nikdy moc nechce. Vyválel jsem se za celou sezónu snad jen jednou a to zbytečně pěkně do bláta na naprosto nečekaném místě.

Ač jsem sám nestíhal zdaleka tolik, co bylo v plánu, ze sezóny jsem měl radost. Radost jsem měl už jen z pozorování závodních úspěchů Filipa Šlajchrta, z aktivit party lidí v enduru, z mimořádných výkonů Michala Hampla, z nápadů a šíleností Laďky Antalové, radost mi přinášela spousta fotografií a reportů produkovaných mojí ženou Naďou, na kterých bylo poznat, že komunita pěkně žije, ža na VLKa jezdí stále více lidí, že Koloshop team je známý široko daleko a že se s ním počítá. Vlastně VLKy jsem stihnul dva také. Silničáří šířili naše barvy i na zahraničních závodech. Nově příchozí členové opravdu chtějí být součástí tohoto organismu. A to je dobře, z toho mám radost.

Na konci prázdnin jsme na Miladě jako Koloshopí rodinka vybrali medaile na kvadriatlonu. Tentokrát závodil i náš benjamínek Honzík, kterého ukecat není nikdy úplně jednoduché. Jako tatínek jsem měl zase prostě radost, že jsme tam spolu. Na konci září nechyběla tradiční účast na Sayfyho memoriálu. Nástup bez ambic, ale páté místo v dravcích potěšilo. Péťa sebrala zlato a Honzík jel!, což je samo o sobě úspěch, i když s doporovodem mamkou. Opět radostné setkání se spoustou přátel z týmu i mimo něj.

No, kola stojí v garáži, zablácená z nedělní Koloshop team vyjížďky, jejíž organizace se ujala Tamara a když to venku nebude na brusle, rádi se přidáme. Ani to nebudu mýt. Jestli bude zima bez srážek jako bylo léto, sezóna tak úplně neskončí. Radost je slovo, které jsem použil častěji. Sezóna byla tedy radostná, takže skvělá. Všichni přeci jezdíme i přes ambice, snahu hubnout, udržovat zdraví, závodit, hlavně a především pro radost.

Přeji pěkného cykloježíška a elán do sezóny 2019.

Honza

Nejčtenější články

Blog