Jak si užila Krušnoton 2019 naše ambasadorka Naďa?

Publikováno: 12. 8. 2019

3 min. čtení

Krušnoton 10. 8. 2019

Je to jeden z mála závodů, který jedu za každého počasí. Většinou mne Vesmír za mou odvahu odmění a na závod nakonec neprší.Letos Vesmír pravil :” Tak se ukaž.”Já, Honza a Péťa jedeme nejkratší trasu 110 km s převýšením 1500 m. Honza jede na gravelu.

Péťa na “soustředění” neumí jet na pohodu a každý výlet jede jak o závod, z každého kopce si dělá soukromého VLKa. Tak se stalo to, že 2 dny před Krušnotonem, na který se soustředila, si namohla zevní kolenní vaz. Dala tomu 2 dny klidu a rozhodla se, že nepojede a závod jen nafotí. V pátek večer se mnou jela vyzvednout startovní tašku, vyzvedla i tu svou. Je to závodnice, když držela číslo v ruce, tak ho nalepila na kolo a bylo rozhodnuto :-) Na poslední chvíli jsme sháněla, kdo jí koleno ráno zatejpuje. Děkujeme Alence Vrátné za pomoc.

Jedeme za vytrvalého deště, promočení až na kůži, ale je teplo.Více mokří být už nemůžeme. Cítím, že mám varhánky i na prstech u nohou. Nad Sedmihůrskou se to na chvíli narovnalo, abychom se dorazili na Strade Lithium. Byla jsem překvapena kolik namakaných cyklistů kolo vedlo. Byla jsem na sebe pyšná, vyjela jsem to celé, na poslední převod a ve stoje, ale jo! Tam jsem si docvakla Aničku a Petra, který jí dělal domestika a už jsem se jich nepustila. Jeli jsme až do cíle ve třech. Na Petrovi bylo vidět jak si jede na pohodu, zatímco my s Aňou se snažily ze všech sil uviset jeho výletní tempo :-)

Já jsem se doteď nenaučila jízdu v háku a tak mě opakované zavěšování stálo nějaké síly navíc. Stavíme na bufetech, kde se stíháme i vyfotit. Posledních 30 km jedeme fakt pilu, prší. Jedu těsně za Aničkou, hypnotizuji její zadní kolo, ze kterého lítá slušné množství vody přímo do obličeje. Hodil by se šnorchl. Voda je navíc obohacená bordelem ze silnice, nevadí nám to, už se vezeme na vlně euforie, že už tam budeme. Jedeme na špici a za sebou si vezeme vláček.Trasa je skvěle značená, na křižovatkách kvůli nám staví dopravu, připadáme si jak na Tour de France. Co na tom, že jsme v Litvínově. Společně, v kolektivním čase přijíždíme do cíle v čase 5h a 44s. Jeli jsme průměrnou rychlostí 23.6km/h.Od 68 km jsme měli průměrku 28km/h. Péťa byla v cíli o půl hoďky dřív jak já a Honza o hodinu a to jel na gravelu.

Děkujeme pořadatelům za skvělý závod, perfektní organizaci a super zážitek. A samozřejmě našemu servisu, vedoucímu naší stáje, Honzovi ,který se nám vzorně stará o kola.