Gravel a hledání limitů. Pojďme si zazávodit.

Publikováno: 10. 7. 2019

4 min. čtení

O gravel biku Cannondale Topstone jsem už opakovaně psal. A obecně o štěrkoletech toho teprve hodně napsáno bude. Tahle kategorie začíná svůj boom a brzy nebude výrobce, který by nenabídl ten svůj zaručeně nejlepší, lhostejno zda bude z oceli, titanu, karbonu či duralu. Každý si snadno najde ten svůj nebo naopak - začne se topit při výběru v bohaté nabídce různých značek a modelů.

Já měl letos velikou výhodu, že mi bylo kolo firmou Koloshop.cz zapůjčeno a tak jsem se vyhnul trápení s výběrem a mohl ( a ještě chvíli budu ) testovat, na co vlastně je a jestli třeba není právě náhodou gravel bike ten největší univerzál „ all in one“. Každé kolo patří do nějaké kategorie a každé na něco je, na něco méně a na něco vůbec. Na šterkoletu se nepustíme do bajkparku a ani na něm nebudu, tak jak je, chtít objet „dlouhou“ na Krušnotonu. Nedalo mi to a hledal jsem a stále hledám limity a schopnosti této kategorie. Značně ovšem ovlivněno mnou a limity mých schopností, ovšem toto je konstanta a střídáním různých kol se nijak nemění. Takto došlo i k tomu, že jsem se přihlásil hned na několik MTB závodů/maratonů, které každý rok jezdím, ale tentokrát se záměrem jet na Topstone.

Na Velikonoce to byl Author 50 Český ráj. Vedro, prašno, já bez valné trénovanosti (to je ta konstanta ), 1200 startujících celkem a rychlá jezdivá trať typická pro seriál Kolo pro život. Topstone jsem nadopoval lehkými koly DT a bezdušově obutými Maxxis Rambler 38c ( ke kterým se ještě vrátím ). Jelo se skvěle, kolo uhánělo k mému překvapení nejen do kopce, ale k předjíždění jsem sbíral odvahu i v kamenitějších sjezdech, snažíc se bezvadně číst povrch a volit správnou stopu. Výsledkem bylo třetí místo v kategorii gravel a 1000 závodníků za mnou. Jízda bez zádrhelů, bez defektů.

Tak znovu a tentokrát začátek května a „MTB Milada“, závod kolem rekultivovaného dolu, dnes již jezera Milada u Chabařovic. Povrch rychlý, polní cesty a hojně různě hrubého štěrku. Podmínky byly ovšem jiné. Pominu-li 5st.C, pak déšť pominout nelze. Polní cesty se staly místem na procházku, bez ohledu na šířku pláště a zvolený dezén. Klouzačka dokonalá, pláště měli asi všichni přesně tak nabalené, jak široké byly stavby vidlice a rámu. Mazec. Naštěstí větší část tratě byl opravdu štěrk. Opět fofr, opět žádný defekt, překvapivě Ramblery stále slušně předvídatelné a neházely do očí mě ani ostatním tolik bahna jako soupeřící 29XC pláště. V cíli naprostá spokojenost, že Topstone jel blátem lépe a klidněji než MTB kola a výsledek a čas, jaký jsem na Miladě ještě nezajel.

Do třetice jsem si naplánoval tradiční lokální závod – Fanyho memoriál v Mikulově nad Teplicemi. Po třech týdnech pauzy kvůli marodění se mi vůbec nechtělo a že tedy pojedu jen „na pohodu“ a krátkou. Předem jsem věděl, které úseky fakt nemám rád, protože jsou to zatravněné technické cesty pro Jeep, na kterých každý „vysedává“ jak na koni v klusu a přeskakuje z koleje do koleje.

No a ona to byla paráda a ještě jednou paráda. Kolo jelo svižně na kopec, uhánělo k Vrchu tří pánů a ve zmíněných vlnách lesáckých cest předjíždělo jeden bajk za druhým. Na kamenitých šotolinách i na panelce přišlo na řadu zase přesné hledání stopy a nadlehčování kol, prevence defektu. Paráda přestala až v okamžiku, kdy se trať začala motat dolů Bouřňákem a cesta byla plná volných kamenů a to dlouho. Na pláštích 38 mm místo 57 a bez odpružení prostě moc letět nejde. Tedy jde, ale leda tak někam mezi stromy vstříc úrazu. Před dojezdem do cíle na mě v posledním sjezdu kluci od Horské služby předem křičeli, ať zpomalím, že je to vyplavené a samá díra, koryto, šutr. Tak jsem to nějak doskákal do cíle ve zdraví a znovu bez technických obtíží či defektu. Velmi spokojený jsem byl s časem, který mě dělil o 2 minuty od bedny, na které stáli o polovinu mladší štíhlí kluci závodící na pěkných karbonových HT 29.

Takže na Extrém Bike Most leda tak na trať „Hobby“. Na Rallye Sudety si štěrkolet také nevezmete, ale jinak se skoro blížím tvrzení, že jedno kolo pro život stačí.

Závěrečné shrnutí, poslední postřehy, pár doporučení a něco k plášťům Maxxis Rambler si nechám až s kolem Cannondale Topstone objedu na letošním 10. výročním Krušnotonu alespoň „krátkou“.