Jak si užil Swimrun Kolín Luboš z Koloshop Teamu?

Doba je jaká je, a nenahrává příliš pořadatelům jakýkoliv závodů. Ať jsou to závody cyklistické, běžecké, triatlony a mnoho dalších. Některé jsou na organizaci jednodušší, a ty proběhnou, jiné jsou  náročné a ty se zrušily. To je bohužel i případ Swimrunu v Kolíně, který byl sice zrušen, ale pořadatel se rozhodl uspořádat měřené individuální tréninky.

Nejprve co je Swimrun – Jedná se o vytrvalostní sport, při kterém se střídají plavecké a běžecké úseky, mohlo by se to přirovnat k duatlonu ale tak to úplně není. Jak u duatlonu tak i u triatlonu se disciplíny střídají v depu, kde si závodník vymění výbavu a pokračuje do další. U swimrunu závodník plave i běží se vším co má s sebou, a plavání se s během prostřídá i třeba desetkrát za sebou.
Kolínský swimrun sliboval rovinatou trať, plavání v Labi, a v blízkých pískovnách. 5 km celkem – z toho 1,15 km plavání v šesti úsecích a 6,8 km běhu. Vybral jsem si standardní délku, a tedy dvě tyto kolečka, celkem tedy 13,5 km běhu a 2,3 km plavání. 

Začátek byl v amfiteátru na Kmochově ostrově, pravda, že tam si dokážu zázemí závodu krásně představit, výběh byl celkem jasný – je to ostrov, takže hned první rozplavba byla přes Labe proti proudu směrem k jezu. Musel jsem trochu poupravit výbavu, nějak mi ten rychlý start nešel, vzáppětí jsem poznal zrádnost proudu v Labi, já chtěl plout rovně, ale skončil jsem trochu jinde, a musel jsem ještě doplavávat až k Petrovi, který mě doprovázel a dělal mi mobilní bójku, osobní časomíru, úschovnu zavazadel, a občerstvovací stanici v jednom. Následoval první běžecký úsek. Trailovkám se po asfaltu moc nechtělo, ale uběhlo sotva pár metrů, a následovala další přeplavba Labe tentokrát po proudu. Sestup byl takový zvláštní – na ukazateli stálo volejbalová plovárna. Říkal jsem si proč, a ona tam byla natažená volejbalová síť aby se dalo vylézt nahoru no ale směrem dolu to bylo o dost horší samozřejmě jsem se do ní zamotal, a tak se nezávislý pozorovatel musel bavit. Nevadí pro příští kolo budu chytřejší! 

Následoval úsek po rybářské stezce podél Labe, a už na mě mává Petr, že znovu do Labe a za ním na druhou stranu. Cestou jsem obdivoval krásné „lekníny“ které lemovaly břehy. Tedy do doby, než jsem zjistil, že skrze ně musím proplavat. Tak samozřejmě jsem se do nich taky zamotal, a opatrně se zeptal zda nejsou chráněné, prý ne, že je to plevel, ale hezký. Další úsek vedl lesíkem a směrem k písáku Hradišťko. Nejdelší běžecký úsek, trocha vody k pití a hurá do nejdelšího plaveckého úseku – 600 m přes celý písák. Žádný proud - to bylo takové osvěžující, a plavalo se perfektně. Následný návrat k Labi vedl okolo písáku ke slepým ramenům a zase k mým oblíbeným leknínům. A šup do Labe – ale tentokrát se plavalo podél břehu a zase proti proudu. Prý to bylo jen 350 metrů, ale zmakaný jsem byl jak po dvojnásobku. Další úsek běhu už vedl po asfaltce opět k volejbalové plovárně. Tak jsem chytřejší, a běžím tam lépe, ale zapomněl jsem si odepnout bójku a zamotal jsem se znova... no to bude čas. Přeplaval jsem na ostrov, vyděsil párek zamilovaných na lavičce v cípu ostrova a běžel do druhého kola. Poučený... no moc ne. Zase jsem dělal podobné chyby – to se musí ještě natrénovat... Tentokrát jsem se nezamotal do sítě - ještě tak třikrát a bude to dobrý, i ten bordel v Labi na předposledním úseku už mi nevadil. Trasu jsem dokončil za 2 hodiny a 52 minut. Svůj cíl dát to pod 3 hodiny jsem si splnil, i když to nebylo nijak dokonalé. 

A pořadí? Vzhledem k tomu, že na této distanci jsem byl jediný účastník, tak mě bedna nemine. Vyhlášení ale proběhne až na prvních a posledních letošních swimrunových závodech na Slapech v září tohoto roku (doufejme). Fotky jsou pravda z Barbory nedaleko Teplic, až do oficiálního ukončení celého závodu žádné jiné nebudou. A až uvidíte nějakého blázna, co v botách leze do vody a nebo běží v plavecké čepici, tak vězte že jste potkali swimrunnera. A když by někoho něco zajímalo, neváhejte se zeptat, co budu vědět rád osvětlím, i když jsem s tím sotva začal.
 

Luboš, Koloshop Team