Představení naší ambasadorky Terezy Votavové

Cože?! Fakt 20?! Tak to je peklo. Přijde mi to jako včera, co jsem přijela ve 14 letech poprvé do lesa na skoky a tratě na Hostivařské přehradě v Praze a seznámila se tam s klukama, kteří už tehdy jezdili na kole třeba 10 - 12 let. Všichni byli podstatně starší než já. Tenkrát jsem si říkala: "Tyyyjooo, až já jednou budu jezdit na kole tolik let. Haha, nemožný." A ono ejhle a podívejme se, už to kroutím dvě dekády. Samotnou by mě zajímalo, co mě na té cyklistice vlastně pořád tolik baví. Je to ta komunita, příroda, práce s vlastní hlavou, posouvání se a rozvoj? Myslím, že je to hlavně svoboda a osobnostní rozvoj, proč mě samotnou kolo stále baví. A asi i pestrost, kterou mi cyklistika dává. Člověk nemusí nutně jen drtit terén z kopce dolů, ale může si klidně vzít třeba gravela a vyrazit ve výletovém režimu poznávat krajinu v daleko větším perimetru a bez nutnosti neustálého zkoumání kvality cest, což by na silničce a enduro kole šlo těžko. Prostě jet za nosem a jen tak se kochat. Nemám ráda stereotyp a cyklistika má mnoho podob.

Dnes už mě tolik nenaplňují pouze moje zážitky na kole, ale spíš možnost pomáhat ostatním, především ženám, posouvat vlastní hranice, růst a poznávat své já skrze kolo. Bože, to zní celkem ezotericky, ale je to tak. Vidět, jak přede mnou rostou mé klientky, které přijdou na první výuku jako uzlíček nervů, bojí se každého kořenu a na kole stojí svázané jako balík od České pošty, je k nezaplacení. Během našich společných výuk postupně rozkvétají. Díky tomu, že se na kole zlepší, posunou a přestanou se bát, začnou si kolo užívat. A smát se, když jedou. To je hodně naplňující pocit. Vidět, že je to baví, je krásný.

Kolo není jen o technice a prim zde hraje hlava. Hlavně u žen. Tím, že jsem si prošla celým svým závoděním sama, všechno jsem jen odkoukávala od kluků a nikdo mě to neučil, nemohla jsem jen tak říkat, že se něčeho bojím a musela jsem své strachy zvládat. Vím, jaká hra holkám při jejich ježdění jede v hlavě. Díky studiu na vysoké škole vím také něco o psychologii, anatomii a fyziologii. V závodních dobách jsem měla sportovního psychologa, který mě hodně naučil a do dnes z jeho postupů těžím. To vše do sebe celkově zapadlo jako ty nejpřesnější puzzle a já našla svoje místo v cyklistice. Pomáhat ostatním. Na každého používám trochu jiný přístup. Podle cílů a typu osobnosti. Vím, kdy tlačit do něčeho těžkého a kdy ne. Kdy hecovat, kdy konejšit. Kdy podporovat a kdy být radši zticha. Proto mě lidi, a především ženy, vyhledávají. Jsem tu pro ně. A mým cílem je pomoci jim splnit si jejich cíle a sny.

V sezóně mě můžete potkat v mé obytné garsonce na kolečkách, které říkám Albína. Přijedu za vámi kamkoli a naučím vás na kole cokoli, co budete chtít.

K tomu, abych tuhle práci mohla dělat, mi pomáhají moji partneři. Jedním z nich je nově Koloshop, který mi poskytuje materiál od hlavy až k patě na všechna moje dobrodružství. Pro letošek sedlám kolo Cannondale Habit, které je pro mě skvělým univerzálem. Říkám mu Kapybara. Proč? To vám třeba povím někdy jindy. Zvládnu na něm jak učit, tak si sama zajezdit a zaskákat. Nejvíc se mi na něm líbí, že nemá tak nízký střed jako jiná kola této kategorie, takže neryju pořád někde pedály o zem. Změny jsem se celkem bála, protože jsem posledních 12 let značku kola neměnila a musím říct, že jsem byla hned první den příjemně překvapená. Kolo mi padlo do ruky okamžitě. Vůbec nemám pocit, že bych si na něj potřebovala nějak zásadně zvykat. Jede to parádně. A lidem se hrozně líbí. Postupně vám budu ráda dávat zpětnou vazbu na veškeré mé vybavení od Koloshopu, které budu mít možnost vyzkoušet, protože moc dobře vím, jaké to je vybírat vybavení, když si ho člověk nemůže jen tak vyzkoušet. Třeba vám moje postřehy pomůžou v rozhodování při výběru cyklistických věcí. A když se budete chtít posunout ve svém ježdění, budu vám ráda nápomocná. Stačí se ozvat!

Ať to jezdí s radostí!

Tereza, ambasadorka Koloshop.cz